S hrůzou sledujeme hollywoodské horory, mráz nám běží po zádech při sledování legendárního Hannibala Lectera a ani netušíme, že hrůzné činy se odehrály na místech, která dobře známe. A nebylo to tak dávno, sadista s kanibalistickými sklony řádil kousek od pardubického vlakového nádraží před pouhými padesáti lety. Jeho skutek je o to děsivější, že obětí se tehdy staly dvě malé děti.

Předposlední červencový den roku 1963 mohl být normálním ospalým prázdninovým pondělkem. Mohl, kdyby osud nesvedl v jeden okamžik na jednom místě dohromady vojína základní služby a dva malé kluky…

DEZERTÉR

Josef Kulík byl poněkud zvláštní vojín, v době, kdy si kroutil druhý rok v zeleném, mu totiž bylo už dvaatřicet let. Rozhodně to ale nebylo tím, že by dlouho studoval, naopak 176 centimetrů vysoký modrooký muž s pohublým obličejem příliš času ve školní lavici neprožil. Tomuhle absolventovi pouhých čtyř tříd obecné školy nástup na vojnu oddálilo vězení, ve kterém prožil deset let za pokus vraždy. Kulík se 29. července 1963 vracel zpátky ke své posádce, která tehdy byla v Přelouči, z opušťáku, jež trávil u rodičů v Hrdlech na Litoměřicku. Zpátky měl být přesně v 6 hodin ráno. Ale Kulík dezertoval.

VRAH ČÍHÁ VE VAGÓNU

Vojín Kulík, jinak v civilu dělník z cukrovaru, se z pardubického vlakového nádraží nevydal ke svojí posádce, naopak poflakoval se kousek od něj. Na blízké odstavené koleji u trati směrem na Rosice nad Labem se vloupal do montážního vagónu, pohyboval se i na blízkém smeťáku technických služeb. Náhoda nebo osud tomu chtěly, že v době, kdy byl Kulík uvnitř vagónu, zaslechl zvenčí dětské hlasy.

KLUCI SE NECHALI ZLÁKAT

Hlasy patřily šestiletému Vláďovi Drtinovi ze Svítkova, který tudy šel se svým devítiletým kamarádem Olínem Křenkem. Olín nebyl z Pardubic, přijel sem na prázdniny k dědečkovi z Olomouce. Prý občas chodili spolu k řece Labe, jestli i tentokrát vedly jejich kroky k vodě, to už se nikdo nedozví. Právě se totiž zvedala opona jednoho z nejděsivějších divadel historie Pardubic.

DVOJNÁSOBNÁ VRAŽDA

Kulík nalákal oba kluky do vagónu, kdo byl kdy malým klukem, ví, že to asi moc práce nedalo. Zajímavý montážní vagón, u něj díky uniformě důvěryhodná osoba, spousta prázdninového volného času… Kluci šli dovnitř první, za nimi Kulík, který vzápětí dveře zamkl. Z toho, co následovalo, by měl možná husí kůži i Hitchcock, takže od popisu děje raději upusťme a spokojme se jenom s tím, že Kulík obě děti zavraždil sekerou a po vraždě jim z těla vyjmul některé orgány.

Z VRAHA KANIBALEM

Vojín Kulík se během několika minut změnil na vraha Kulíka, jeho proměna ale ještě nebyla dokončena. Z vraha se totiž vzápětí stal kanibal, když orgány dětí napíchl na rožeň, nad ohněm pekl a pak ochutnával. Potom místo tragédie opustil a když přespal kdesi v Polabinách, vydal se druhého dne přes Přelouč zpátky k domovu na Litoměřicko. To už běželo pátrání po obou chlapcích, jejichž těla se ale podařilo najít až v pátek 2. srpna 1963.

KANIBALA ODHALILA NÁHODA

Kanibal Kulík, který byl zároveň vojenským zběhem, dorazil až do domovského okresu. Kdo ví, jak dlouho by trvalo pátrání po něm, kdyby nezasáhla náhoda a asi i jeho hloupost. Jinak se asi nedá označit to, když někdo uprostřed léta spí přímo na poli. Právě na takovém místě nedaleko vesnice Brníkov si totiž „ustlal“ Kulík, který měl ovšem tu smůlu, že ho přejel traktor. Těžce zraněný utekl sice do vesnice, velké bolesti ho ale vyhnaly z úkrytu. Díky tomu byl zadržen a už hlídán policií operován v nemocnici v Roudnici.

PŘÍČINA SMRTI: STRANGULATIO

Kvůli zraněním až skoro do konce září nebyl schopen Kulík vypovídat, ale to nebránilo tomu, že byl už 7. srpna obviněn z vraždy a ze zběhnutí a následující den na něj byla uvalena vazba. Ještě před Vánocemi roku 1963 bylo skoro jasné, že životní pouť recidivisty Kulíka brzy skončí. Vojenský obvodový soud Pardubice vynesl 20. prosince jednoznačný verdikt – provaz. Práci kata trochu zdrželo odvolání, to ale v polovině ledna 1964 odvolací soud zamítl a žádosti o milost také vyhověno nebylo. V pátek 7. února byl proto vykonán trest smrti oběšením. Dlužno dodat, že kanibal Kulík odešel z tohoto světa o dost humánnějším způsobem než jeho dětské oběti…

POMNÍČEK U TRATI

Na tuhle smutnou krvavou historii si dnes vzpomene jen málokdo. Zapadala prachem padesáti let kdesi v kriminalistických análech a jen málo pamětníků si vzpomíná na to, jak je kdysi rodiče a prarodiče touhle historkou strašili. Zakletý v okolní zástavbě dopravní infrastruktury je i letitý památníček, který osud dvou malých chlapců připomíná. Vidět ho můžete jen když cestou vlakem směrem z Pardubic do Rosic nad Labem budete hned za prvním podjezdem bedlivě sledovat okolí po pravé straně tratě. Když ho náhodou zahlédnete, věnujte tichou vzpomínku dvěma malým klukům, kteří mohli žít nebýt kanibala Kulíka. A svým dětem pak vysvětlete, že opatrnosti není nikdy dost, aby smutný osud Vládi a Olína zůstal pokud možno v policejním archívu osamocený…

Miloš Spáčil