Rekonstrukce třídy Míru, která právě probíhá, připomněla, jak moc se v průběhu let mění tvář a vlastně i celkový duch Pardubic. A nemizí pouze drobné obchůdky a většině obyvatel neznámé stavby, ale průběžně zanikají i tradiční a architektonicky unikátní stavby či známé podniky a centra. Bulváru se podařilo dát dohromady seznam míst, která buď zanikla úplně, nebo už nejsou tím, čím bývala.

CO UŽ JE NAVŽDY PRYČ?

Začít musíme na Palackého třídě. Ta se totiž v uplynulém století změnila doslova k nepoznání. Její původní tvář připomíná i fotografie z počátku minulého století, na které je židovská synagoga (před ní pomník bratranců Veverkových) a naproti přes ulici jezdecká kasárna. Postupně ale byly obě stavby zbourány a nahrazeny Domem služeb a v případě kasáren dnes mnohými nenáviděným AFI palácem...

Až do roku 1972 stál na hlavní křižovatce Pardubic (zhruba tam, kde je dnešní Magnum) známý hotel „Veselka“. Hotel měl bohatou tradici spjatou dokonce s aviatikem Kašparem (dům koupil v roce 1802 jeho pradědeček) a byl dlouhou dobu centrem kulturního života Pardubic. Za druhé světové války byl tehdejší majitel Arnošt Košťál členem skupiny Silver A pomáhal s uskutečněním atentátu na R.Heydricha. 

Zachránit už se nepodaří ani tzv. Prokopku, čili továrnu na mlýnské stroje Josefa Prokopa na Palackého třídě. Potom, co podnik skončil, byla budova opuštěná, obsadili jí bezdomovci a několikrát v ní hořelo. Nakonec byla před několika lety stržena.

CO JEŠTĚ ZACHRÁNIT MŮŽEME?

„Obloha je modrá jako hotel Grand,“ zpívá v jedné písničce pardubická kapela Vypsaná fixa. Grand je skutečně jedním z velkých symbolů Pardubic. Postaven byl na přelomu 20. a 30. let minulého století dle návrhu dle návrhu architekta Josefa Gočára. Jenže i nákupní dům, ve který se hotel proměnil, dnes kvůli AFI paláci strádá a chodby zejí prázdnotou…

A u Gočára ještě zůstaneme. Je to docela nedávno, co definitivně ustala výroba v Automatických mlýnech, které také navrhnul tento slavný architekt. Je otázkou, co s nimi dál. Ve hře je řada možností od kulturních prostor po kanceláře nebo byty. V závěru loňského roku se z komplexu stala národní památka.

Poslední zastávka patří pardubické Larischově vile, tzv. Zámečku. Ten je tak spjatý s historií Pardubic, že by bylo skutečnou tragédií, kdyby zmizel. Podle posledních informací předala společnost Foxconn Zámeček zdarma Československé obci legionářské. Jak se zdá, nejistota kolem vily by mohla končit šťastně.

Samozřejmě továren, obchůdků a nejrůznějších známých míst, které už jsou dnes minulostí, najdeme v Pardubicích celou řadu. „Pamatuji třeba na perníkárnu, tam jsem chodila jako holka na brigádu, tak před padesáti lety,“ vzpomíná jedna z pardubických pamětnic. „To bylo jediné takové místo v Pardubicích. Byly tam desítky lidí, dělalo se na směny…“  Z dalších zaniklých podniků zmiňuje třeba známou hospodu U Dušičků, která byla na Pernštýnském náměstí nebo známé knihkupectví, které nedávno skončilo na hlavním nádraží. Na samostatnou kapitolu by vydaly kina. Zatímco Sírius na nádraží nebo kino Lípa na Dašické už je asi minulostí, Jas na ul. Bratranců Veverkových je už několik let na prodej…