Když před čtyřmi lety obsadila největší budovu na Pernštýnském náměstí v Pardubicích „nová parta“ v čele s  lékařkou Štěpánkou Fraňkovou, lidé věřili ve velkou změnu. Doslova v revoluci. Ale skutek utek. Přiznejme si, město není v rozkladu, ale v pořádku také NE! Co jsou podle Bulváru největší pardubické průšvihy za poslední roky? A jak se na Pardubice díváte vy – občané města? Pište nám na e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript nebo na facebook Bulváru. Váš názor nás zajímá!

Už v minulosti předváděli představitelé radnice podivnosti, a snad i kvůli (nebo díky?) nim je voliči poslali do politického důchodu. V naději, že dění ve městě dostane logiku. Ovšem…

TYRŠÁKY

Když se od Sdružení pro Pardubice odštěpila parta mladých, zdálo se, že vzniká v podobě hnutí Pardubáci skupina politiků, kteří budou mít, lidově řečeno, drajv. Asi nejviditelnější projekt, který má pod svými křídly lídr Pardubáků, náměstek primátorky František Brendl, je rekonstrukce Tyršových sadů. Táhne se roky a v jeho hlavní roli je boj radnice s občany a občanskými sdruženími. Hlavním tématem boje se po několik let stal rozsah likvidace zeleně a obrovská suma, kterou rekonstrukce bude stát. Naprosto tragická komunikace města s kritiky rekonstrukce dokonce ohrozila čerpání evropských dotací. „Při oznamování záměru opravit park jsme špatně komunikovali s lidmi,“ přiznala už v roce 2011 primátorka Fraňková.

Hladce nešlo ani zadávání rekonstrukce. Firma, která vyhrála první výběrové řízení ze soutěže odstoupila, druhé výběrko zase napadl antimonopolní úřad. Reagovat tak musel i poskytovatel dotací, který posunul termín zahájení prací. Nakonec antimonopolní úřad svoje rozhodnutí zrušil a stavět se bude, ovšem za hlasité kritiky…

NEHOSPODÁRNOST

Z velké části projekt pokryjí evropské dotace, což svádí k tomu pořídit si za darované peníze něco, co bychom si za vlastní určitě nekoupili. Sdružení Chráníme stromy v čele s Miroslavem Seinerem bojovalo proti kácení stromů v Tyršákách a po téměř vítězném boji se teď s radnicí dohaduje o hospodárnosti projektu. Vedle už „profláknutých“ laviček je to třeba schodiště vedoucí do parku vedle sochy rudoarmějce. „Cena tady není předražená, stavební firma je v tomhle nevinně, problém je v nehospodárném projektu,“ řekl Bulváru Seiner. „Zmíněné schody je možné opravit s poměrně malou investicí, místo toho dochází k barbarství, když bude schodiště celé zlikvidováno a postaveno nové, tuším za cenu kolem osmi milionů. Tohle přece není oprava, jak tomu říkají.“ Sdružení vedle způsobu „opravy“ schodů kritizuje zejména budování umělého potoka a stavbu promenády. „Do parku, zvlášť v Pardubicích, se přece nechodí procházet se po betonu,“ dodává Seiner.

KLACKY POD NOHY KINU

Ve chvíli, kdy na radnici přišlo rozhodnutí antimonopolního úřadu, bylo jasné, že se může začít stavět. Vlastně ne může, ale musí, jinak by se nestihlo ukončit stavbu včas a nastal by problém s desítkami evropských milionů. To ale znamenalo, že se musí vystěhovat letní kino, se kterým v tomto smyslu také město podepsalo smlouvu. Zdálo se, že kino se z Tyršáků přemístí do prostoru vedle skateparku. Ovšem při jednání starosty prvního městského obvodu Jaroslava Menšíka s dodavatelem stavby vyplynulo, že stavebníkům kino vůbec nevadí. Proti možnosti, že by oblíbené kino na „svém“ místě zůstalo, se ale razantně postavil náměstek Brendl: „My jako investor tohle nechceme a výpovědní lhůta stále běží.“ Když se povedlo radnici nakonec přesvědčit, aby se kino zbytečně nestěhovalo, přišel další požadavek. „Oproti požadavku stavební firmy, se kterou jsme se domluvili, že ji oplotíme prostor stavby, tedy místo kolem schodiště a přilehlé budovy, město chce, aby byly oplocené celé Tyršovy sady a uvnitř nich oplocený prostor letního kina, ke kterému by vedl oplocený dvoumetrový koridor,“ kroutí hlavou provozovatel letního kina Jan Motyčka. Ptáte se, co stojí za nevraživostí radnice vůči letnímu kinu, proč s ním náměstek Brendl tak bojuje  „Myslím, že problém nastal před čtyřmi lety, kdy jsme v letním kině odmítli promítat spot „Zachraňte letní kino, volte Pardubáky“,“ domnívá se Motyčka.

TŘÍDA MÍRU

Pardubice by mohly vyučovat impotenci v čerpání evropských dotací. Za jejich pomoci se až teď budou problematicky rekonstruovat Tyršovy sady. Druhým projektem podpořeným z evropských zdrojů je třída Míru. Tahanice kolem toho, jak hlavní pardubický bulvár bude vypadat, se táhly jako med, jedno rozhodnutí rušilo to předchozí a i tady se honí čas kvůli dotacím.

Na občany se přitom zvysoka kašle. Už před sedmi lety podepsalo osmnáct tisíc lidí petici za to, aby třída Míru byla pěší zónou. Ještě v roce 2011, tedy za současného vedení radnice, zastupitelstvo odhlasovalo to, že na třídě Míru nebude žádná doprava. Už o rok později se ale hlasovalo znovu a tentokrát prošel návrh, aby po „pěší zóně“ jezdily trolejbusy.

Šlehačku na dortu v podobě zakázky za 120 milionů korun slízla v podobě rekonstrukce třídy Míru firma z Liberce a místní stavební společnosti, které tady platí daně, sponzorují sport či kulturu, ostrouhaly kolečka. No co, řeklo by se, všechno je v pořádku, vyhrál ten nejlevnější. Kdyby cenu nezpochybnil jeden z největších stavebních podnikatelů. „Podle mého odhadu jde do toho firma s tím, že prodělá 30 až 40 milionů,“ uvedl v médiích šéf stavebního konsorcia Enteria Libor Joska.

PODNIKATELÉ NA STAVENIŠTI

Třída Míru se změnila na jedno obří staveniště. Bláto, kaluže nebo naopak prach. Odvážlivec, který se rozhodne putovat z náměstí Republiky na Masarykovo náměstí přes třídu Míru, po svém zážitku s lomozícími stroji, nepořádkem a neustálém hledání vhodné trasy sotva zatouží se sem vrátit. To se pochopitelně projeví v tržbách zdejších živnostníků, kteří přitom v pronajatých městských prostorách platí slušně vysoké nájmy. Ovšem před spuštěním rekonstrukce za nimi nikdo nepřišel s nabídkou nájem snížit, k tomu došlo až na nátlak živnostníků. V minulém vydání Bulváru jsme situaci popsali na příkladu kavárny Bajer, jejíž majitel Milan Bajer vyjádřil svoje pochybnosti, zda jeho podnik rekonstrukci přežije. „Jaká je pravděpodobnost, že tady moje kavárna za rok nebo za dva bude? Pokud se situace výrazně nezmění, tak to vidím maximálně padesát na padesát,“ řekl pro červnový Bulvár Bajer.

POMNÍK

Proč by město zbytečně vyhazovalo peníze a odpouštělo třeba živnostníkům nájmy, řeknete si. S tím by se asi dalo souhlasit, ovšem kdyby peníze proudem neodtékaly jinde. Zmínit by se dalo bezvýsledné hledání odpovědi na otázku „obvody ano nebo ne“ prostřednictvím referenda, ale třeba také pomník prvnímu českému aviatikovi Janu Kašparovi. Pardubický průkopník létání měl dostat svůj pomník právě na třídě Míru. Jak už je to ve městě zvykem, vedly se nejprve sáhodlouhé diskuze kolem jeho podoby. Nakonec byla vybrána varianta, která počítala s téměř čtyřicetimetrovým sloupem, na jehož vrcholu by bylo červené světlo a pruhovaný větrný rukáv. Město zaplatilo odměnu vítězům architektonické soutěže, porotě, výstavu, katalog a projektovou dokumentaci celkem téměř osm set tisíc korun. Jenže, pomník nebude. Pomník dostal na zastupitelstvu červenou, protože jeho cena by se nakonec vyšplhala z původních 1,2 milionu na 2,7 milionu korun. Ono totiž na třídě Míru není vhodné podloží, „pevnou půdu pod nohama“ by sloup měl až ve dvanácti metrech…

KAŠPARŮV HROB

Chudák Kašpar! Pomník ve svém městě mít nebude, tak ještě že má alespoň slušnou hrobku. Zatímco radničním oknem vyletělo do luftu osm set tisíc za pomník, který asi nebude, Společnosti Jana Kašpara se loni za pomoci Pardubického kraje a Městského obvodu Pardubice V povedlo zrekonstruovat místo posledního odpočinku prvního českého aviatika. A byl nejvyšší čas, zatímco nyní v den výročí Kašparova narození na černé leštěné žule pokládá květiny i zástupce Kanceláře prezidenta republiky, dřív byl zanedbaný hrob významného pardubického rodáka obcházen bez povšimnutí.

DALŠÍ PRŮŠVIH: SOKOLOVNA

Z městské kasy zřejmě potečou další peníze. Zakladatel zdravého životního stylu Miroslav Tyrš by se v hrobě obrátil, kdyby při joggingu městem jeho pohled padl na současný stav zdejší sokolovny. Ta byla časem už pořádně ošoupaná a zasloužila si opravu. Sokolíci ve výběrovém řízení na dodavatele stavby za téměř devadesát milionů korun opět nesáhli po místní firmě, vybrali společnost, která sice nebyla nejlevnější, nabídla ovšem rekordní termín vypracování projektu a dokončení stavby. Už loni na podzim se místní stavebníci chytali za hlavu, když slyšeli o devítidenním vypracování projektu. A taky to dopadlo špatně. Od března práce stojí, dodavatel stavbu opustil, protože se nedohodl na změně termínu a ceny za vícepráce. Problém je ovšem v tom, že na rekonstrukci je evropská dotace a ta se bude krátit. Město bude muset sokolům pomoci a pomoc ho podle odhadů přijde na čtyři miliony korun…

BLÍŽÍ SE VYSVĚDČENÍ

Ne za všechno, co se v Pardubicích nepovede, může současná radniční reprezentace. Mnoho věcí je dědictvím z minulosti, některé kroky jsou dané složitostí projektů či vlivy, se kterými se nepočítalo. Ve výsledku si ale každý z nás bude muset odpovědět na otázku, zda město funguje dobře a zda je jeho současné vedení lepší než ta předcházející. Zatímco děti si nedávno svá vysvědčení ze školy odnesla, komunální politiky to jejich vysvědčení čeká. Na podzim v komunálních volbách… (red)