Zkušený útočník Jan Bulis prožil rozporuplnou sezonu. Na jejím začátku byl kapitánem mužstva, funkce se ale sám vzdal kvůli neuspokojivým výsledkům týmu. Na přelomu roku přišlo zranění kolena, které si vyžádalo operaci. Traktor Čeljabinsk se nakonec zvedl a dokázal postoupit do play-off, kde ale hned v prvním kole padli se Sibirem Novosibirsk. Sám Bulis ani v jednom utkání vyřazovací části nebodoval. Nyní je zpátky doma v Pardubicích, v Rusku mu skončila smlouva a rozhoduje se, co dál. „Ruskou kapitolu už považuji za uzavřenou,“ řekl Bulváru bronzový medailista z olympiády v Turíně.

Jak hodnotíte sezonu?

Vypadli jsme se Sibirem Novosibirsk, jehož sílu demonstruje to, že po nás vyřadili i jeden z nejsilnějších týmů z Magnitogorsku.  Měli skvělou formu, i když jsme jim to kolikrát svými chybami ulehčili. Ve druhém zápase jsme nejspíše překonali rekord KHL, protože v naší pětiminutové přesilovce jsme dostali 4 góly. Při vlastní přesilovce dostat čtyři góly, to jsem nikdy neviděl. Ale všechno je jednou poprvé (úsměv). Jinak série byla velmi vyrovnaná, v rozhodujícím zápase jsme Sibir přehrávali, ale stejně nás vyřadili. Jede se dál, v současnosti motivace je na nule, na hokej vůbec nemyslím, vůbec nechci přemýšlet o tom, co bude příští ročník.

Za Novosibirsk chytá pravděpodobná jednička české reprezentace pro nadcházející mistrovství světa, Alexander Salák. Viděl jste ho z první ruky na ledě, jak hodnotíte jeho formu?

Chytal výborně. Má velké kvality a rozhodně si zaslouží tu svoji pozici, kterou v národním týmu má. I v následující sérii s Magnitogorskem svoji formu potvrdil.

V jakém stavu je vaše koleno?

V Německu to udělali suprově, žádné problémy s ním nebyly. Na ortézu jsem si zvyknul hned, ale přišly jiné zdravotní lapálie spojené s věkem. Natažená třísla, bolavá záda. Ale už je po sezoně, tak v Pardubicích rehabilituji.

Jak odpočíváte od hokeje?

Dlouho jsem neviděl děti. Se synem chodím na tréninky, taky už jim pomalu bude končit sezona. Trávím čas s rodinou a regeneruji, masáže sauna a tak. Po sezoně se zkrátka dávám dohromady.

O budoucnosti tedy zatím neuvažujete, ale zeptám se takto: Dostal jste od Čeljabinsku nabídku na příští ročník?

Už před základní částí mi nabídli stejnou smlouvu, jako mám teď. Ale nechtěl jsem ji podepisovat, nevěděl jsem, jak na tom budu. Přemýšlel jsem už i o úplném konci kariéry. Kapitola v Rusku už je asi uzavřená. Vracet se mi vůbec nechce. Byl jsem tam osm let, děti vyrostly a nedokážu si představit, že bych, až jim zase začnou prázdniny, odjel sám do Ruska a trénoval. Už to v hlavě nemám. Ještě nikdy jsem nebyl v situaci, že bych neměl podepsáno po skončení jedné sezony na sezonu příští. Všechno je zatím možné. 

Co vám po 8 letech v Rusku nejvíce zůstalo v paměti?

Nejvíce mě zasáhla tragédie letadla s hokejisty Jaroslavle. Znal jsem nejen všechny tři Čechy (Jan Marek, Josef Vašíček a Karel Rachůnek, pozn. red.), ale i ruské hráče, trenérský štáb. Tenkrát jsem dlouho přemýšlel, zda vůbec má cenu v Rusku být. A naopak nejkrásnější vzpomínku na Rusko je vyřazení Kazaně v semifinále KHL a následné finále s Dynamem Moskva před třemi lety. Celý Čeljabinsk žil hokejem. Lidi se úplně zbláznili, protože Traktor byl vždycky spíše průměrný tým. Byla to vydařená sezona i přesto, že jsme v tom finále prohráli. 

Jak velký rozdíl to pro vás bylo jít po deseti letech v Kanadě do Ruska?

Obrovský rozdíl. Mytyšči je panelákové město, dostal jsem týmový byt, ale později jsem si radši našel bydlení sám. Poprvé jsme tam přijeli s agentem, na letišti nás nabral řidič a odvezl před dvacetipatrový panelák, kde jsem měl bydlet. V Kanadě jsem byl zvyklý, že jsem měl dům, svoje auto. Pro mě to nebyl až takový problém, já si zvyknu všude. Je to Rusko, nejsou to malé peníze, co člověk vydělává. Spíš jsem se bál, když za mnou poprvé přijela manželka se synem, kterému v té době byly dva roky. Manželka to obrečela. Jenže couvnout jsem už nemohl. Odešel jsem z Kanady a vracet se mi nechtělo. Jednou jsem to rozhodnutí udělal, navíc NHL už byla jiná, než když jsem v ní začínal. Člověk se dříve ve třiceti stal volným agentem a byla šance jít do jiných týmů a podepisovat velké peníze. Dnes je to úplně opačně. Po draftu se klukovi povedou dva roky a už ho podepíšou za neskutečné rány na deset let a má vystaráno. Dneska už týmy v NHL koukají na mladé hráče. NHL už pro mě byla uzavřená kapitola, když jsem šel do Ruska.

V Čeljabinsku trávíte čtvrtý rok, předtím jste hrál 4 roky za Atlant Mytyšči, což je předměstí Moskvy. Je velký rozdíl mezi těmito kluby?

Velký, protože Čeljabinsk je samostatné město. Moskva je obrovská, navíc tam působí 5 dalších týmů v okolí, jsou tam fotbalové kluby, basketbal. Mytyšči sice je 3 kilometry od Moskvy, ale autem se tam prakticky nedá dojet, šílený provoz. Takže když má člověk den volna a chce se dostat do centra, tak jede 3 hodiny a přitom je to vzdálenost nějakých pěti kilometrů. Takže jsem pak už nikam moc nejezdil. V Čeljabinsku je oproti tomu hokej jediným sportem, město má obrovskou hokejovou minulost – všichni výsledky Traktoru sledují. S Mytyšči i s Čeljabinskem jsme hráli finále, takže sportovní vzpomínky na obě angažmá mám skvělé. Ale co se týče zázemí, životního pohodlí, tak Čeljabinsk je pro mě lepší. Také cestování je lepší. Čeljabinsk je de facto uprostřed Ruska, takže to není taková dálka, když letíme hrát třeba do Vladivostoku.

Přemýšlíte, co budete dělat po kariéře?

Vůbec. Bavil jsem se s Milanem Hejdukem, s nímž se navštěvujeme. Když s rodinou Milan přijede do Česka, tak bydlí u nás. Ptal jsem se ho, jaké to je skončit. A on říkal, že se budu divit, ale že je to v pohodě. Vůbec mu to nechybí, trénuje si svoje kluky, kteří jsou fakt dobří. Postavil si v Denveru halu, která je velikostně asi půlka hřiště. Dva roky po skončení kariéry mi říkal, že mu to nechybí. Má pořád co dělat. Myslím si, že to budu mít podobně. Představuji si to tak, že skončím, vezmu výstroj, hodím ji z mostu do vody a tím to pro mě skončí (úsměv). Nechám si tak možná brusle a hokejku, abych si se synem zahrál na rybníku. S mým agentem jsme se bavili o scoutingu. Vyhledávat talenty, to by mě asi bavilo. Ale někoho trénovat, to ne. Já jsem výbušný, a kdybych měl trénovat děti, tak by to asi nebylo dobré.