Po letech strávených v různých klubech KHL nastal loni v kariéře Jakuba Nakládala zlom. Stejně jako jeho dosavadní klub, HC Lev Praha, také on skončil v Kontinentální lize. Odchovanec hradeckého hokeje vzal zavděk angažmá ve finské lize v dresu TPS Turku. Mnozí to považovali za ústup ze slávy, ve výsledku se ale ukázalo, že na řízného beka Finsko zapůsobilo jako živá voda. Vybojoval si místo v nominaci na květnový světový šampionát v Praze a poté se smlouvu přispěchali z Calgary Flames, týmu NHL. „O místo se porvu,“ sebevědomě hlásí někdejší pardubický bek. 

Jak nyní, s odstupem, hodnotíte domácí mistrovství světa. Máte na něj dobré nebo špatné vzpomínky?

Převažují ty dobré, i přestože jsme nezískali medaili. Já osobně jsem si mistrovství moc užíval, každý zápas navštívila manželka s rodinou a známými, což bylo super. Příležitostí, kdy se může nejbližší rodina podívat na zápas, je v sezoně jen velmi málo. Celkově si myslím, že naše čtvrté místo není špatné, o medaile jsme bojovali až do konce. Budu na tohle mistrovství vzpomínat moc rád.

Na konci června byl jmenován nový trenér národního týmu Vladimír Vůjtek starší. Co byste mu popřál, případně poradil, jako zkušený reprezentant k jeho nástupu k reprezentaci?

Nic bych mu určitě neradil, on je trenér a já mu těžko můžu něco radit (smích). Ale popřál bych mu dobrý vstup do sezony a pak především její úspěšný konec. Protože práce reprezentačního trenéra se vždycky hodnotí především podle výsledku na mistrovství světa. De facto můžete na Euro hockey tour prohrávat jeden zápas za druhým, ale když dopadne mistrovství světa dobře, je vše zapomenuto. Přál bych mu tedy úspěšný rok, na jehož konci bychom se radovali z medailí ze šampionátu.

V jednom z předchozích rozhovorů jste se zmiňoval, že jste se snažil zastihnout kvůli referencím na Calgary svého krajana Jiřího Hudlera, který v týmu působí. Už se tedy Jiří Hudler vrátil z dovolené a zodpověděl vaše otázky?

Nedovolal, už jsem to pak ani nezkoušel. Zatím je dost času, zkusím mu ještě zavolat. Po telefonu jsem si už popovídal s Ladislavem Šmídem (rovněž hráč Calgary Flames, pozn. red.), který mi řekl nejdůležitější informace. Čtvrtého července navíc letím do Calgary, takže tam se dozvím vše ostatní.

Vy jste se zatím nebyl podívat ve svém novém působišti?

Ne, ještě ne. Dokonce jsem ještě nikdy nebyl ani v Kanadě ani v USA.  

Přizpůsobil jste svoji přípravu tomu, že opouštíte široká evropská kluziště a budete nastupovat na užším zámořském ledě?

Nijak jsem ji neměnil. Sice je letošní příprava odlišná oproti dřívějšku, protože mám více času se na sezonu pořádně připravit. Ale jsem zvyklý si už od doby, co jsem odešel z Pardubic, dělat přípravu sám a relativně individuálně. Takže to žádná novinka pro mě není. Snažím se pro NHL udělat vše a makat naplno.

Co vás z Evropy, kde jste měl stabilní pozici a jméno, táhlo za tím zkusit štěstí v NHL?

Je mi sedmadvacet a je to pro mě obrovský risk. Měl jsem smlouvu z Ruska na stole a mohl jsem se zajistit. Ale hrát NHL je pro mě dětský sen a je to asi nejvíc, čeho může hokejista dosáhnout. Dostat se tam a hlavně se udržet je pro mě momentálně důležitější než peníze. Samozřejmě nevím dopředu, jak vše dopadne. Je to však výzva a myslím si, že bych v životě přijímat výzvy měl.

Poslední sezony jste strávil v zahraničí, v KHL a ve finské lize. Kde vidíte hlavní rozdíly mezi těmito ligami?

Finská soutěž je velmi na výši. Velký rozdíl je v bruslení, ve Finsku se celý zápas jezdí nahoru dolů, oproti Rusku je finský hokej velmi rychlý. Hraje se tam taky více do těla, téměř všichni z Evropy se shodují, že finská liga je nejpodobnější zámořskému stylu hokeje. V KHL se do těla tolik nehraje, je velmi těžké při ruském způsobu hry a velikosti jejich hřišť vůbec někoho trefit. Oproti Finsku je zase Rusko techničtější, hráči jsou šikovnější, umí si lépe poradit třeba v situacích jeden na jednoho, mají lepší čtení hry.

Takže rok ve Finsku berete jako dobrou přípravu na NHL…

Určitě. Trošku mě mrzí, že mnoho lidí má zafixováno, že pokud hráč v Evropě není v Rusku, tak nemá kvalitu. Přitom třeba švédská soutěž mi mnohdy připadá, že má lepší úroveň než KHL. Samozřejmě, v Rusku hrají nejlepší hráči v Evropě, co se týče síly peněz, jsou stále bezkonkurenční. Ale i ve Finsku hrají výborní hráči a vůbec nelituju, že jsem tam šel. Sám jsem pak poznal, jak se mi zlepšilo bruslení, když jsem přijel na reprezentační sraz. Cítil jsem se lépe a nedělalo mi problém se adaptovat na mezinárodní hokej. 

Lukáš Zitka