Jsem chcípáček. Ne od narození, to ne, byl jsem kluk jak řípa, ale hned potom, co jsem jako adolescent odhodil do rohu kopací míč, ve sklepě zamknul kolo a hokejku, se kterou jsem coby kluk mydlil před barákem tenisák, zapadl jsem do kavárny a hulil pětadvacet denně. Do práce autem, v práci pohodlné křeslo, pěkně napapkat, nabumbat a nepotit. Ale něco se zlomilo. V kavárně jsem nebyl ani nepamatuju, vykašlávání dehtu učinila přítrž elektronická cigareta, do práce jezdím na kole a dokonce jsem oprášil činky. A v duchu citátu, že kdo chce poznat svoje hranice, musí je překročit, si koleduju o pobyt na jednotce intenzívní péče. Naposledy na cyklovýpravě z Pardubic do Králík a zpět. Chcípáček ujel během jednoho dne 214 kilometrů a podařilo se mu přitom neotravovat ani jednu posádku záchranné služby. Užil si den s bezva lidmi, několikrát se buď přiblížil svojí hranici nebo ji možná překročil a hlavně, zjistil, že je to větší zábava než to kafe a cigára. A taky, že ho baví výzva, vyrazit ke svým hranicím. milos.spacil@ev.cz