Při pohledu na tabulku si musí nutně každý z fanoušků Dynama rvát vlasy. Pod Dynamem byly v době uzávěrky jen dva týmy: Zlín, který však měl o zápas méně a Karlovy Vary, které se plácají v bahně už od svého jediného titulu v roce 2009. Podívá-li se příznivec dále na statistiky jednotlivých hráčů, musí být zděšený. A když by měl hodnotit přístup vedení? Může si alespoň oddechnout, že po více než dvou letech usilovného skandování „Šebek ven“ ho vedení poslechlo…

Do nové sezony vstoupil pardubický tým s tradičním názvem. Vrátil se k pojmenování Dynamo Pardubice z padesátých let. Do trenérského křesla usedl syn pardubickými fanoušky milovaného trenéra Miloš Říha mladší. Ten od začátku musel odrážet otázky na svůj věk, k prvnímu mužstvu nastoupil v 33 letech. „Začal jsem trénovat strašně brzo, i když tehdy by mě vůbec nenapadlo, že to dotáhnu takhle daleko. Trenéřinu jsem bral víceméně jako zpestření při studiích,“ vyprávěl v květnovém Bulváru Miloš Říha mladší.

Do mužstva se po dvouletém trucování v Spartě vrátila ikona Tomáš Rolinek, někdejší kapitán a hráč, který do každého střídání dává „srdíčko“. Skončili veteráni Píša a Kočí, pakoval se Cetkovský, již delší dobu kritizovaný trojlístek. Miloš Říha mladší mohl v přípravě vybírat z obřího počtu 37 hráčů.

Mužstvo výrazně oslabily odchody Lukáše Radila a Tomáše Zohorny. Dvou hráčů v ideálním věku, kteří by svými výkony měli držet mužstvo nad vodou. Jenže život profesionálního hokejisty je velmi krátký a nelze jim vyčítat, že se rozhodli pro variantu ruských peněz. Velkou ztrátou byl i odchod talentovaného Michaela Špačka do juniorské soutěže v Severní Americe. Za tento trojlístek přišel v ideálním hokejovém věku pouze Jakub Svoboda.

FLASTR A VYHAZOVY

Nešťastný začátek sezony předpověděla už Liga mistrů, ve které Pardubáci prohráli všechny čtyři zápasy. Byť tři z nich jen velmi těsně o jednu branku. První extraligové body získalo Dynamo až ve čtvrtém kole, kdy překvapivě zadupali ambiciózní Třinec, který se začátkem sezony rovněž brodí bahnem. Po něm následovala vydřená výhra nad marnými Vary. A potom už totální propadák – 1:6 doma s Vítkovicemi.

Hráči po něm dostali flastr v podobě třísettisícové pokuty, kterou poslali fan clubu na úhradu výjezdů. Při podobných opatřeních je však vždy nebezpečí, že se vše otočí proti vedení klubu. Pokuta může hráče semknout, stejně jako rozhádat. Soudě podle výkonů předvedených po pokutě to spíš vypadá na to druhé. Vítkovická poprava také předčasně ukončila měsíční zkoušku zkušeného Tomáše Divíška. Do první ligy putovali Jaroslav Moučka a David Roupec. Zvláště Divíšek může láteřit nad nespravedlností. Když už se pomalu našel a posbíral pár bodů, slyšel nelítostný ortel.

Trenér Říha mladší si pochvaloval letní přípravu, při které zavedl společně se svým asistentem Václavem Baďoučkem nové metody. Jenže jak se ukázalo, hráči je buďto nepochopili, nebo nechtěli pochopit. Třiatřicetiletý syn zbožňovaného trenéra měl na českou kotlinu až neuvěřitelně dlouho důvěru vedení. Kufry si sbalil paradoxně po výhře nad Litvínovem. Zatímco Baďouček po odvolání od prvního mužstva skončil u juniorů, Říha mladší bude muset hledat štěstí jinde. O možnosti, že by si pouze vyměnili místa s Richardem Králem, prý podle mluvčího Dynama Jana Hrabala vedení neuvažovalo. Vyjádření Miloše Říhy mladšího se do uzávěrky Bulváru nepodařilo získat. Vzkázal pouze, že je v zahraničí a se k odvolání zatím nebude vyjadřovat.

Zvláštně kyselý nádech měla výměna hlavního manažera. Více jak dva roky se arénou linul pokřik „Šebek ven!“. Početná skupina fanoušků si přála návrat Zbyňka Kusého. Leč měla smůlu, do manažerského křesla usednul Pavel Rohlík, který dříve působil i třeba jako asistent trenéra v Pardubicích. Do hráčského kádru přibyl Kanaďan Tyler Redenbach. „Na Tylera jsme obdrželi vynikající reference, jedná se o šikovného centra, rozeného tvůrce hry,“ mluvil o něm Dušan Salfický. Redenbach v pěti prvních utkáních získal dva body. V „tabulce pravdy“ svítilo -5. Snad si nová posila v Česku zvykne, miláček publika jako Severoameričan Adam Pineault z něj ale asi nebude.

ŠÍLENÁ OBRANA

Tragédií jsou výkony obránců, v prvních zápasech se dalo něco pozitivního říct alespoň o brankářích, ale i ti nyní vyrábí školácké chyby. Za vše hovoří statistika Michala Šedy. V polovině října třiatřicetiletý bek (ano, jen o několik měsíců mladší než bývalý hlavní trenér) měl po deseti zápasech v tabulce pravdy devět záporných bodů! Po třinácti kolech byl nejlepší výsledek v „tabulce pravdy“ u celého kádru 0, nikdo nebyl v plusových hodnotách.

Angažmá dvou bývalých parťáků z útočné formace, Richarda Krále a Marka Zadiny, nepřineslo okamžité výsledky. Začalo třemi prohrami: na Spartě, v Brně a s Hradcem. Proti Hradci by si zasloužil výkon pardubických hokejistů pozitivní hodnocení snad jen za první třetinu. „Našim hráčům, jak dostanou gól nebo dva, razantně klesne sebevědomí. Tam je největší problém,“ řekl pro klubový web po derby trenér Richard Král.

Přívětivější tvář ukázali hokejisté pod vedením dvojice Král a Zadina až v utkání s Mladou Boleslaví, kdy „barážový klub“ přejeli 5:1. Tak snad už letos nebudou odcházet z pardubické arény fanoušci plešatí a s neurotickými záškuby. Před novými kouči a vedením je nyní nelehký úkol: probudit hráče a vrátit tým tam, kam patří. Při předsezónním vyhlašování cílů evidentně se semifinále přestřelili. Loňský případ pražské Slavie ukazuje, že i týmu s relativně slušným zázemím se nemusí vyhnout pád do první ligy. Chodilo by deset tisíc lidí na zápasy s Přerovem nebo Prostějovem? Asi těžko… Lukáš Zitka