Velkým tématem posledních dní byla televizní reportáž Bohumila Rouba, který v Jihlavě natáčel s iráckou uprchlickou rodinou Battů. To, zda hlava rodiny skutečně řekla, že nebude bydlet v přemalovaném kravíně, řešila nejen média, ale hlavně sociální sítě. A tam svoje schytal i pardubický tlumočník, který věty uprchlíků překládal, Nazih Albahri. Jak Bulváru řekl v exkluzívním rozhovoru, s útoky už mu došla trpělivost a bude se bránit. Jak?

Vrátím se k tomu, čím to všechno vlastně začalo, tedy k té televizní reportáží, ve které uprchlík v Jihlavě měl říct něco ve smyslu, že nebude bydlet v přemalovaném kravíně. To vyvolalo obrovský ohlas a spustilo další události. Můžete mi říct, co tam tedy skutečně bylo řečeno?

Myslím, že ten problém má trochu jiné pozadí, než jen ta větička, která tam padla. Domnívám se, že organizace Generace 21 slíbila těmto uprchlíkům něco, o čem nikdo nevíme, co to bylo. Ale pánovi (Georgis Batto – poz. red.), se kterým televize dělala rozhovor, byl při příjezdu sem nabídnut byt, který nebyl podle jeho představ. Byl to starý byt ve třetím patře, přičemž on má nechodící manželku. Proto byl moc rozčílený a na dotaz, zda v České republice s rodinou zůstanou říkal, že pokud jim bude nabídnuto slušné bydlení, zůstanou, ale v případě, že jim nabídnou nějaký přemalovaný kravín, tak tady nezůstanou a vrátí se domů. Tato reakce byla na nabídnutý byt, nebyla jen tak všeobecně. Z toho můžu vyvodit, že jim byly přislíbeny jiné podmínky, realita s nimi nekorespondovala a proto byl tak rozčílený.

Musím podotknout, že jsem nikdy neměl problém s žádným křesťanem, naopak, pomáhal jsem všem, ať to byli muslimové, křesťani, židi nebo ateisti.

Okamžitě se začal řešit překlad toho, co pan Batto přesně řekl. Z vašeho pohledu byl ten překlad jednoznačný, nebo ta slova mohla mít i jiné významy?

Ten překlad byl jednoznačný. Ale on použil arabské slovo, které hodně lidí nezná. Jestli jste se díval na televizi, tak jste viděl dalšího tlumočníka, kterému trvalo pár vteřin, než si uvědomil, co je to za slovo. Slovo kravín nebo chlév, to je velmi blízké, ale nejbližší překladu je skutečně ten kravín. Nedá se říct, že by si myslel něco jiného nebo to nechtěl říct.

Vy jste se s těmi Iráčany v Jihlavě bavil i během natáčení. Co je to vlastně za lidi? Jsou to lidé, kteří skutečně potřebují pomoc, prchají před nebezpečím? Ptám se proto, že člověk prchající před nebezpečím se asi jen kvůli špatnému ubytování nebude ochoten vrátit zpět.

Nemám proti nim vůbec nic. Ale zřejmě existují lidé, kteří pomoc zasluhují víc než oni. Když jsme se spolu bavili, tak mi řekli, že utekli před Islámským státem. Ptal jsem se jich, jestli někoho z Islámského státu viděli nebo s někým z nich mluvili. Na to mi odpověděli, že ne, ale že předpokládali, že už lidé Islámského státu začínají přicházet do místa, kde oni žili. Tedy, že uprchli dřív, než se k nim vliv Islámského státu dostal.

Jinak to jsou lidé, kteří jsou na vysoké úrovni, jsou bohatí, pan Batto je ředitel školy a sám v té reportáži uvedl, že jeho plat by stačil pro pět českých rodin.

Pokud člověk řekne, klidně se vrátím, tak je to zvláštní. Pokud by v místě, kde žil, byla válka, byl by tam Islámský stát, tak se ani nemá kam vrátit.

Vy jste tu reportáž netočil, na nic jste se sám neptal, ve střižně jste nic nestříhal, jen jste tlumočil. Přesto kvůli ní máte problém. Proč a jaký?

Mě to hodně poškodilo. Téměř dvacet šest let jsem tlumočník, kterým jsem byl oficiálně jmenován Krajským soudem v Hradci Králové. Po reportáži se rozjely vůči mě útoky, že jsem muslim, nemám rád křesťany, že jsem radikál, džihádista a jak může televize vzít s sebou k překladu křesťanů muslima a podobně. Hodně mě to poškodilo, i ten humbuk okolo.

Za celou dobu jsem nikdy neměl se svou prací problém, nikdy mé tlumočení nikdo nenapadl. Opravdu mě to hodně poškodilo.

Jak se vás to dotklo, jak se to dotklo rodiny?

Hlavně jde o děti. Mám třináctiletého syna, ten je poznamenán těmi útoky na mě na sociálních sítích. Lidé, kteří mě znají, ti mi volají a ptají se, co se děje, lidé, kteří mě neznají, ti si dělají svůj obrázek. Hodně mi to ublížilo.

Budete se proti tomu nějak bránit, budete podávat trestní oznámení nebo to necháte vyšumět?

Ne, určitě to nenechám vyšumět. Vybírám příspěvky, které jsou hodně ostré a určitě budu podávat trestní oznámení.

Vy jste Syřan, narodil jste se v Sýrii. Co jste dělal tam a jak jste se dostal do Čech?

V Sýrii jsem studoval gymnázium a byl jsem jedním z nejlepších studentů. Vzhledem k tomu, že jsem byl úspěšný student, tak mi bylo nabídnuto, že bych mohl v České republice studovat vysokou školu. To jsem využil a v roce 1983 jsem přiletěl sem a vystudoval v Pardubicích Vysokou školu chemicko-technologickou. Jsem inženýr chemie a od roku 1990, kdy jsem dostudoval, pracuji.

Figurujete v několika firmách, dnes tedy podnikáte?

Podnikám. Byl jsem dvanáct let správcem konkurzní podstaty, pracoval jsem jako likvidátor v několika firmách. Bohudík jsem úspěšný.

Přemýšlel jste někdy o návratu?

Táhlo mě to zpátky, mám obrovskou rodinu, jedenáct sourozenců, třiačtyřicet synovců a neteří, ale už jsem byl tady, měl jsem tady děti, podnikání, nemohl jsem být jednou nohou tady a druhou tam. I když jsem před válkou často do Sýrie jezdil. Třikrát za rok jsem jezdil domů.

Ještě se vrátím k vašemu tlumočení. Vy jste soudní tlumočník mezi češtinou a arabštinou. Kolik takových lidí tady na této úrovni je?

V republice je nás málo, nevím přesně kolik. Na soudu mi říkali, že by nás bylo potřeba víc, ale zřejmě je problém udělat zkoušky. Já to dělám dvacet šest let, jsem pro východní Čechy jediný a hodně se na mě obrací soudy, policie, ale i soukromé subjekty a lidé. Práce mám dost.

Zkuste mi jako laikovi vysvětlit, jak je to složité, jak hodně těžké naše jazyky jsou.

Všeobecně je známo, že arabština je jeden z nejsložitějších jazyků světa. Třeba když dostanete usnesení soudu, které máte tlumočit do arabštiny, tak to nemůžete překládat úplně doslova, protože pak byste ztratil význam. Mnoho tlumočníků zapne google a začne tlumočit… pak už to jde úplně jinam. Je potřeba jazyku hodně rozumět.

Jak tedy bylo složité naučit se česky?

Začátky byly hrozné, ale mě jazyky vždycky bavily a učil jsem se je dobře. Čeština je taky složitý jazyk, tak jsem si už v prvním ročníku řekl, že buď se ho budu pořádně učit nebo se sbalím a pojedu domů. Během necelých dvou let jsem byl schopen hovořit a dorozumívat se.

Kolik jazyků celkem ovládáte?

Čtyři. Arabštinu, češtinu, angličtinu a němčinu.

Neseděli bychom tady dnes nebýt uprchlické krize. Co vy si o ní myslíte a jaký je váš odhad budoucího vývoje situace?

Domnívám se, že na uprchlické krizi vydělává hodně států, Spojené státy, Rusko… Je to vpodstatě politická hra. Kdyby státy skutečně nechtěly, aby byla uprchlická krize, stačí na to týden a vše se zastaví. Musí se odstranit diktátorský režim, který v Sýrii zabíjí vlastní lidi, plošně bombarduje a lidé hromadně utíkají. Stačilo by jen, aby se velmoci domluvily a odstranily diktátorský režim, který zabil už zhruba půl milionu vlastních lidí.

Jaký bude vývoj? Ještě tak dva nebo tři miliony lidí ze Sýrie utečou pryč, dojde k rozdělení Sýrie na tři státy, což mají v úmyslu Rusáci, kteří pak budou jeden stát, současný režim, chránit a lidé, kteří přišli do Evropy už za pět nebo deset let nebudou chtít zpátky.

Jak velké procento z těch, kteří do Evropy přicházejí, je skutečně v ohrožení a kolik je těch, kteří sem přicházejí prostě proto, že v Evropě je líp?

Myslím, že to je tak padesát na padesát. Padesát procent lidí pomoc skutečně potřebuje, utíkají před válkou. V Turecku v uprchlických táborech jsou zhruba tři miliony lidí, v Jordánsku jeden a půl milionu, v Libanonu taky jeden a půl milionu. V Sýrii je skoro osm milionů lidí, kteří přišli o svůj domov. To jsou lidé, kteří opravdu potřebují pomoc.

Zmínil jste, že máte v Sýrii příbuzné. Máte o nich zprávy?

Moji rodiče tady byli v roce 2013, nemohli se tady vůbec aklimatizovat, nechtěli tady být. V Sýrii mám teď jen jednoho bratra, v Čechách mám bratry dva, jeden je dětský lékař ve Faklutní nemocnici v Hradci Králové, druhý dělá poslední ročník stomatologie v Praze. V Německu mám dva bratry, kteří utekli před válkou. V Sýrii mám šest sester s dětmi. Zatím tam jsou, žijí v horách, čekají, jak se vyvine situace a pokud to bude špatné, tak odtamtud také utečou.