Na radnici jste letos spustili projekt startovacích bytů, ve kterém nabízíte mladým do třiceti let byty za třetinu, resp. polovinu, tržního nájmu. Jaký ohlas to mezi zájemci vyvolalo?

Ohlas byl jednoznačně pozitivní, na prvních pětadvacet bytů bylo podáno 184 žádostí, z toho 105 žádostí mladých perspektivních lidí nebo párů v Pardubicích sice pracovalo, chtělo se v Pardubicích usadit, ale nebydlelo. Ceny komerčního nájemného, které se u nás po deregulaci pohybuje někde až okolo 150 korun za metr čtvereční, což dělá u padesáti metrového bytu 7500 korun jenom za nájem měsíčně, to je neskutečná pálka. Dovolil bych si říci až na hranici zlodějiny. Z tohoto pohledu se tedy naše podmínky první tři roky 50 a čtvrtý rok 80 korun za metr čtvereční ukázaly jako správně nastavené a podle velkého zájmu jednoznačně motivující.

Podle vyjádření radnice chcete, aby mladí zůstávali v Pardubicích, například po vystudování zdejší univerzity. Není z hlediska tohoto plánu pětadvacet bytů v osmdesátitisícovém městě směšně málo?

Od samého počátku říkáme, že letošek byl pilotní, museli jsme nejprve zjistit zájem a ověřit si, zda jsou podmínky startovacího bydlení (například požadavky bezdlužnosti, požadovaná minimální výše příjmu apod.) správně nastaveny. V současnosti pracujeme na přípravě dalších dvaceti startovacích bytů, které bychom rádi uvolnili v prvním kvartálu příštího roku. Přál bych si, abychom byli schopni uvolnit více těchto bytů najednou, avšak stav bytového fondu města byl v minulých letech dlouhodobě podfinancovaný a příjmy z nájmů se do majetku určeného pro bydlení téměř vůbec nevracely a utrácely se jinde. Proto je třeba nejprve dát bytový fond města postupně do pořádku.

Budete množství bytů v projektu navyšovat? Kolik by jich mělo nakonec být a v jakém časovém horizontu?

Mým cílem je dostat se do tří let na sto startovacích městských bytů, v obdobně velkých městech jsou při tomto počtu průběžně schopni uspokojovat poptávku mladých perspektivních lidí.

Kolik město do projektu v průběhu doby investuje? Vyplatí se tato investice?

Oplatím otázkou. Vyplácí se městu mít přes dvě stovky prázdných a vybydlených bytů, které byly a některé stále jsou v technickém stavu, kdy je nebylo možné nabídnout nájemníkům, a to v situaci, kdy roční příjmy z nájemného do rozpočtu města jsou v desítkách milionů korun ročně? Proč se tyto peníze do bytového fondu léta nevracely? Jak jsem již říkal, nejprve je nutné dát bytový fond města, nejen kvůli startovacímu bydlení, do pořádku. V loňském roce jsme do oprav převážně nevyužitých a prázdných bytů, které byly v takovém technickém stavu, že je nebylo možné nabízet, investovali téměř třináct milionů korun. Letos to bude v souhrnu dokonce 29 milionů korun (schválený rozpočet roku 2016 17,5 milionu), neboť se podařilo v rámci II. změny rozpočtu přesunout dalších 11,5 milionu na realizaci oprav bytů. Část z těchto peněz je určena právě na startovací byty. Jsem přesvědčený, že jasně definovaná bytová politika se městu v dlouhodobém horizontu vyplatí.

Jak má město ošetřeno, že startovací bydlení splní účel, tedy udrží ve městě mladé rodiny? Nevyužijí mladí jen čtyř let nízkého nájemného a pak se stejně neodstěhují?

Jedním z nejdůležitějších momentů tohoto projektu bylo dát mladým perspektivním lidem najevo, že si jich vážíme a chceme, aby tady žili, nejenom pracovali. Jsme místem, kde je nejmenší nezaměstnanost v kraji, v posledních letech se zde zvýšil počet pracovních míst o několik tisíc, ale obyvatel je méně a město patří mezi tři nejstarší velká města v republice. Ambicí startovacího bydlení není ten trend zvrátit, ale je to první z dílečků do pomyslné skládačky. Finální podmínkou pro uzavření nájemní smlouvy v režimu startovacího bydlení je právě již převod trvalého pobytu do Pardubic. To se samozřejmě pozitivně projeví v rozpočtu města v rámci rozpočtového určení daní. Nejde nám jen o to přivést nové mladé lidi, ale chceme udržet i stávající mladou generaci v Pardubicích. Zájemci sami hovořili o tom, že v Pardubicích bydlet chtějí, ale bydlení je v poměru k okolním obcím drahé. Otevíráme jim čtyřletý prostor, kdy mohou alespoň část finančních prostředků ušetřit na pořízení vlastního bydlení, vytvořit si tady nejen pracovní, ale i neformální přátelské vztahy, založit rodinu, dostat město a jeho sportovní a bohatou kulturní atmosféru tzv. pod kůži. Pokud tento mix zafunguje, nebudou mít důvod, aby se stěhovali někam pryč. Zvláště pak, když je to z Pardubic blízko i do Prahy.

Plánuje město i další projekty k udržení mladé generace v Pardubicích, například nízké ceny dostupných školek, zlevněné jízdné pro mladé v MHD a podobně?

Pro rozhodování každého jsou podstatné životní náklady, alfou a omegou těchto nákladů je právě bydlení. Věřím, že se nám i díky startovacímu bydlení podaří postupně vytvořit tlak na soukromé vlastníky a ceny nájemného půjdou dolů v celém městě. První signály obav o „deformaci“ trhu jsem již zaznamenal u jednoho vlastníka nemovitostí a lobbisty v oblasti realit v novinách. Projekt startovacího bydlení mu evidentně ležel v žaludku, je vidět, že jdeme správnou cestou. Vedle toho je třeba mít takový nový územní plán, který otevře nové možnosti bytové zástavby v nových lokalitách, při větším počtu pozemků, půjdou jejich cenu dolů.

Již dnes se však dá říci, že veřejné služby jsou v Pardubicích velmi dobře dostupné. V letošním roce jsme zavedli zlevněné jízdné pro žáky základních škol (6 až 15 let), kdy roční lítačka v MHD stojí 450 korun za celý rok. Některé rodiny tak ušetří tisíce. Máme kvalitní školky i základní školy, kde se nám postupně daří odstraňovat některé nespravedlnosti. Letos jsme u zápisů poskytli metodickou pomoc ředitelům a ředitelkám, kteří začali striktně upřednostňovat pardubické děti. Není udržitelné, aby tyto služby čerpali lidé z okolních obcí na úkor našich občanů, jak tomu v minulosti bohužel někdy bylo. Lidé ke spokojenému životu nepotřebují jen chléb, ale také hry. Musíme se také naučit posilovat a ještě více rozvíjet naše silné stránky. Myslím si, že u nás v Pardubicích se dobře žije. Je jen málo měst, která mají tak velkou nabídku sportovišť a sportovního vyžití, ale i velmi pestrou profesionální a amatérskou kulturu.