Kdo jste dorazil na Apríla do ABC klubu na oslavu 15. narozenin pardubických punkerů Dukly Vozovny, mohli jste vidět Václava Kulhánka křepčit na pódiu. Stejně jako v klipu stejnojmenné skupiny s názvem Květina. Do Pardubic přišlo v dubnu jaro a zamávalo i s Krychličem. 

Prvního dubna slavila jubileum pardubická skupina Dukla Vozovna, která vás v září udělala hvězdou svého videoklipu. Jak jste si koncert užil? 

Úžasné, senzace. Už nebude větší úspěch v mém životě. Lidé mě nosili po sále na ramenou, pak se se mnou chtěli fotit.  Myslel jsem, že se udělá tak dvacet třicet fotek a ono to přitom trvalo hodinu! Hodinu jsme se objímali s těmi krásnými dívkami. V Mozaice jsem si předtím koupil tričko Dukly Vozovny, takže jsem po pódiu lítal v tom tričku a červeném saku. Kluci z kapely mi řekli, že si s publikem můžu dělat, co chci. Ochranka sice měla obavu, aby mě fanoušci nestáhli z pódia, ale byla to paráda.

Kolo k vám patří skoro stejně neodmyslitelně jako váš účes. Nedávno kvůli placenému parkování zužovali silnici v Labské ulici. Co si myslíte vy o podmínkách pro cyklisty v Pardubicích a okolí?

Tam se vždycky jezdilo špatně kvůli kostkám. Občas je to o život. A nejen tam. Velmi nepříjemné je to i směrem na Nemošice. Když jede auto, tak se kolikrát cyklista o něj skoro tře. Řidiči tam mají dodržovat třicítku, nedělá to ale zdaleka každý. V Pardubicích je pár míst, kde je to nebezpečné. Já to ale většinou řeším tak, že z kola sesednu. Dříve byly výmoly mezi nemocnicí a záchrankou, naštěstí už jsou ale opravené. 

Poslední dobou hýbe společností debata o šikaně. Setkal jste se s ní i vy? Nejen při vašem dospívání, ale poté i jako učitel?

Učil jsem asi čtyři roky a se šikanou jsem se v této pozici nesetkal. Ani jako žák jsem s ní moc problémů neměl. Okamžitě jsem se vždy bránil tím, že jsem to ventiloval, nedržel jsem to v sobě. Řekl jsem to doma, učitelce a tak dále, takže tomu byl pokaždé rychlý konec. Když jsem pak učil sám, tak třeba šikana vůči učitelům nebyla žádným velkým a častým problémem. Kluci a holky občas blbli, ale bylo to v mezích. Další druhy šikany, jako třeba kyberšikana přišla až s rozvojem moderních technologií a to jsem se už ve školství nepohyboval. Myslím, že dnes to kolikrát způsobuje i jakási neznalost těch dětí. Děti by měly být lépe informovány, co si můžou dovolit a co ne. A tam by měla být vidět spolupráce školy a rodiny. Když jsou rodiče proti učitelům, tak je to špatně, měla by to být symbióza. Takové případy by měly být hned známy. Tehdy si děti nedovolily to, co dneska. Je uvolněnější doba.