Nejlepší husy prý rostou v Maďarsku. Kdo vyrazil jen pár kilometrů od slovenských hranic, může to potvrdit. A spojit husičku s termálními lázněmi – tomu říkám super podzimní dovolená. A co teprve husí játra. To je zkrátka delikatesa!

Gurmánským zážitkem je i proslavený Slovenský Grob poblíž Bratislavy. Tam dostanete husičku křupavou, s lokšemi a červeným zelím. 

Občas nemohu pochopit, proč většina českých restaurací nabízí skvělou pečenou svatomartinskou husu se záplavou nesmyslně obří přílohy - dvou druhů knedlíků, zahuštěným červeným i bílým zelím a omastkem. Znáte to sami – když vám takový talíř přinesou na stůl, chce se vám omdlít, sníte pár knedlíků, kousek husy a máte dost. A hledáte pohovku.

Opravdu je vhodnější jít na to jinak a v podniku obsluhu upozornit na to, že nejste bezednou popelnicí. Husu a knedlíky si nechat naservírovat zvlášť a překládat na talíř.

Uvidíte, jak se najednou z těžké husy stane stravitelný pokrm.

Ostatně i takto k pečínkám přistupovali naši předci. Podzimní tučná husa se podávala s jednoduchými přílohami, nejčastěji bramborami. A pokud si chcete husu připravit doma a hledáte recept, mistři kuchaři jednoznačně doporučují pomalé pečení. Tedy husu nasolíte a nakmínujete, dáte do pekáče, zakryjete a dáte do trouby – a pečete a pečete – na 90 stupňů – dvanáct hodin i víc. Když husu odkryjete, jen horkým vzduchem doděláte kůrku. A Svatomartinské nebo Beaujolais k tomu.

No, prostě BOŽÍ!