Vůně vánočního punče, chuť bramborového salátu či smaženého kapra, jehličnaté aroma linoucí se bytem kolem ozdobeného stromečku nebo lodičky se svíčkami plující v plechovém lavoru. To všechno jsou Vánoce, každý z nás je má spojené s nějakou takovou vzpomínkou, každý si při vyslovení toho slůvka vybaví něco jiného. Spojuje nás ale většinou to, že se na ně těšíme, ať už jsme malí a nemůžeme se dočkat, až se vrhneme na dárky pod stromečkem, nebo velcí a těšíme se na radost v dětských očích a na to, že rodina bude společně v klidu a harmonii. Jaké jsou Vánoce pro osobnosti (nejen) našeho regionu?

Máme-li jako dospělí vzpomenout na nejkrásnější Vánoce, většinou se v myšlenkách vracíme do doby svého dětství. Valná část chlapů, se kterými o tom budete mluvit, se rozpovídá o starých náklaďácích, autodráhách nebo angličákách, ženy se zase vrátí do doby panenek, kočárků a kuchyněk. Všichni na to vzpomínáme s nostalgií. Mají to tak i námi oslovené osobnosti. „Velice intenzívně si pamatuju ten pocit, kdy člověk druhý den nemohl dospat, vstával brzy ráno, aby si mohl hrát s novými hračkami, které mu přinesl Ježíšek,“ vypráví herec pardubického divadla Martin Mejzlík. „Dřív byly krásný hračky, třeba piko vláčky, které asi dodnes u rodičů někde jsou, nebo pásák, hit šedesátých let.“ Jak už se v minulosti Bulváru svěřil hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, měl to o Vánocích podobně. „Rodiče se snažili nám dětem vytvořit tu pravou vánoční atmosféru. Jakou kluk jsem tehdy nejvíc toužil po stavebnici Lego a po elektrickém vláčku. Stavebnici jsem dostal, ale na vláček, třeba i s nádražím a tunelem nikdy nedošlo.“ Bývalý špičkový pardubický hokejista Jan Bulis to měl pravda trošku jinak, ale to je u sportovce tělem i duší pochopitelné: „Nejlepší dárek? Určitě hokejky. Táta, tím že hrál za pardubické áčko, tak měl kontakty a mohl sehnat i takové, co jen tak nebyly. Jinak se daly sehnat jen ty české, ale když jsem pod stromečkem našel Tohosku nebo Titanku, tak ta radost byla největší.“ Kanadský hokejista Tyler Redenbach, toho času ve službách pardubického Dynama, má zase v kategorii nezapomenutelných dárků elektroniku. „Nikdy nezapomenu, když jsem v nějakých deseti letech dostal svůj první DVD přehrávač. Moc jsem si jej tehdy přál a udělal mi velkou radost.“ To my, Husákovy děti, jsme v deseti letech o něčem podobném neměli ani páru a hitem pro kluky bylo většinou auto. „Nejlepší dárek jako dítě jsem dostal velkého plastového náklaďáka značky Trambus, na kterém jsme s kamarády sjížděli silnici z kopce před barákem, což byl frčák dlouhej skoro sto metrů,“ řekl Bulváru třeba primátor Pardubic Martin Charvát. Klasickou reprezentantkou holčičích dárků pak je herečka Východočeského divadla Pardubice Martina Sikorová. „Nezapomenutelné Vánoce byly, když jsem v asi šesti letech dostala barbínu, která měla ve tmě fosforeskující šatičky,“ řekla nám Martina. Pro místopředsedkyni Senátu Miluši Horskou zase jednoznačně vedou Vánoce, kdy dostala vysněného domácího mazlíčka: „Když rodiče viděli, jak moc prahnu po nějakém zvířeti, tak mě maminka vzala a jeli jsme pro štěně. Bobík pak doprovázel naší rodinu až do doby, než se mi narodila první dcera.“ 

VÁNOCŮM SE NEVYHÝBAJÍ PRŮŠVIHY

Ačkoliv chceme Vánoce klidné, pohodové a bez stresu, čas od času nám je pokazí nějaký průšvih nebo trapas, na který ale po letech celkem vesele vzpomínáme. Senátorka Horská to má spojené s klasickým dětským předvánočním hledáním ukrytých dárků. „V dětství to bylo o hledání a nacházení dárků a pak zklamání ze zkaženého překvapení, které jsme museli před rodiči hrát,“ řekla nám Horská. To u známé pardubické postavičky Krychliče o Vánocích i hořelo. „Když jsme jednou trávili s partnerem Vánoce, uletěla nám korela a zvrhla svíčku na stole, takže začal hořet ubrus,“ připojuje svou vánoční mimořádnou událost Václav Kulhánek. Hokejista Honza Bulis se zase ne tak úplně trefil do správného vánočního dárku. „Jednou jsem koupil manželce plyšového medvěda. To se mě ptala, jestli jsem vůbec normální a při smyslech,“ vzpomíná Bulis. „Myslel jsem, že se jí bude líbit, ale ona mi ho, spíše ze srandy, omlátila o hlavu. To jsem tenkrát sáhnul vedle...“ Ještě větší trapas s vánočním dárkem zažila herečka Martina Sikorová. „Jednou jsem dostala takovou erotickou hračku, že jsem se málem propadla studem do země. A když jsme ji šli s tehdejším partnerem vyměnit za jinou, byla jsem studem ještě o dvě patra hloubějc,“ svěřila se až nečekaně otevřeně Martina. Historku jak z Bakalářů má zase její kolega Martin Mejzlík, který málem prošvihnul nadílku. „Rodiče nás v té vánoční nervozitě zamkli do pokoje a nějak se to zaseklo a my s bráchou jsme se nemohli dostat ven. Byly to staré dřevěné bytelné dveře... Takže v době, kdy měl přiletět Ježíšek, nás rodiče asi půl hodiny dostávali ven z pokoje,“ přiblížil vskutku nezapomenutelné Vánoce Mejzlík. 

VÁNOCE? CHVÍLE BÝT SPOLU

Začali jsme tím hmotným, tou konzumní částí Vánoc, tedy dárky. Ale období vánočních svátků by mělo, a naštěstí také je, především o pohodě a možnosti být spolu s nejbližšími a užívat si jejich přítomnosti. „Vánoce jsou hlavně rodinným svátkem plným klidu. Vnímám je jako chvíli oddychu a možnosti být spolu,“ říká hokejista Redenbach. „Hokejové Vánoce jsou jiné, hrajeme mnoho utkání, alespoň společné chvíle 24. prosince, kdy si můžeme dát dárky, si vážím.“ Tyler asi ví moc dobře, o čem mluví, protože ještě v zámoří se jeho rodina na svátky jednou sjela ze vzdáleností nám Evropanům nepochopitelné. „Když mi bylo dvanáct let, tak jsme se celá rodina sjeli do Washingtonu, u vánočního stromečku nás bylo patnáct. Bylo to něco výjimečného, neboť naše rodina žije velmi daleko v okruhu dvou tisíc kilometrů. Všichni jsme si užívali společné chvíle, protože byla velmi vzácná.“

„Pro mě Vánoce znamenají být spolu,“ doplňuje ho Horská. „A tím nemyslím jenom kruh rodiny, protože to je základ, ale sdílet společné hodnoty, společné chvíle, zastavit se. Kajícně přiznávám, že jsem vždycky všechno nechávala na poslední chvíli a až teď, asi tím, že jsem už babička, si důležitost těch chvil uvědomuji daleko víc. Vánoce znamenají veselme se, radujme se, ale hlavně - buďme spolu s otevřeným srdcem.“ Toho se letos hodlá pořádně chytit herečka Martina Sikorová, která Bulváru řekla, že doma byly tři ženské, každá s jiným nastavením, takže většinou o Vánocích došlo k nějaké hádce. Kvůli tomu také brečela a dalších Vánoc se pak spíš obávala. „Letos jsem chtěla být poprvé úplně sama, ale asi nebudu. Možná poprvé dospěle přijmu sestru a mámu takové jaké jsou a nebudu se trápit tím, co si o mě kdo myslí. Možná to dokážu.“

Snad se to povede nejenom Martině, ale nám všem. Snad se nám podaří prožít krásné Vánoce plné pohádkové atmosféry, napjatého očekávání, radosti a harmonie s našimi blízkými. Tak tedy - ŠŤASTNÉ A VESELÉ!!!