Čas letí jako splašený. I Václav Kulhánek alias Krychlič se divil, že tak rychle utekla doba od posledního vydání Bulváru a máme před sebou další rozhovor. Ten jsme tentokrát nezačali ničím jiným než Kulturním parkem Pardubice.

Co na něj říkáte? Půjdete se podívat na koncerty konzervatoristů nebo na Plastiky či Hutku?

Každá kulturní akce mě oslovuje. Ale právě tyhle poslední dva návrhy mě nelákají. Myslím Plastiky a Hutku. Tu dobu nepovažuju za nijak super. Proti režimu jsem se nikdy nebouřil, byl jsem naučený, že inteligence spočívá ve schopnosti přizpůsobit se. A tyhle aktivity mi byly velmi vzdálený, a to i po umělecký stránce se mi nelíbily. Možná bych se na to šel podívat, ale asi by to nebylo nic moc.

Do Kulturního parku Pardubice určitě půjdeme, ale na něco jiného. Podle mého je to fantastické a je to změna pro každýho, kdo není u vody nebo na chatě.

Pardubický kraj dal Ředitelství vodních cest, což otevírá možnost splavnit Labe do Pardubic. Co si o tom myslíte?

Mám pocit, že v době, kdy je vody nedostatek by tahle věc byla zbytečně nákladná. Myslím, že přeprava by se dala řešit jinak, tohle by bylo za spoustu peněz málo muziky. Ale nejsem pochopitelně odborník. Pokud ovšem není voda, myslím, že by dopravní řešení mělo být jiné. Tedy pokud u nás nezačnou monzunové deště...

V telefonu slyším kvokání vašeho hejna slepic, což mi nahrává na poslední otázku. Je léto, cestujeme mnohdy i na několik dní mimo domov. Vy máte zvířat, o která se staráte, hodně. Jak řešíte každodenní péči o ně, když někam odjíždíte?

Velice jednoduše. Mám nakolik přátel, důchodců, kteří znají to základní, co se musí, aby dobyteček neměl nedostatek krmení či pití. Ti mi za nějaký peníz nebo protislužbu všechno obsluhují. Přestože vedle bydlí synovec se svým synem, nechci se na rodinu obracet. Nechci jim zbytečně přidělávat starosti. Jsou mladí, mají jich dost, chodí do zaměstnání, proto je nevyužívám. Požádám někoho, kdo pak třeba bude potřebovat mě, vzájemně se využíváme. Jednou se mi sice stalo, že jeden pán nechal odkrytej sud a v něm se mi utopili dva kohouti, ale to se stane jednou a příště si už každej dáme pozor.