Ať už jdete do pardubického „paláce“ na výstavu, na ples, nakupovat nebo jen tak zevlovat, určitě vám přijde vhod šálek dobrého kafe. Ten dostanete například ve druhém patře v kavárně dost příhodně nazvané Panorama Caffe. Pokud se tam totiž budete nudit (třeba na nevydařeném prvním rande), můžete se zabavit alespoň výhledem na lidi korzující po třídě Míru.

Jsem rád, když občanská společnost ožívá a obyvatelé se stávají občany. Ondřej Kmošek, skřivánecký vlastenec a člověk s uměleckými sklony, přišel s hezkou myšlenkou. Když jsem mu vyprávěl, že mě štve, že se na Vinici u tenisových kurtů kácí téměř staleté jasany, tak přišel s nápadem, jak rozproudit veřejnou debatu. Stromy začal číslovat a každému stromu přiřadil patrona ze známých pardubických osobností. Tak i já jsem vyfasoval jeden strom. Má to svou logiku, to, co člověk přijme za své, chrání více. Záleží mu na tom. Ondřej Kmošek jde ještě dál a říká, že by každý obyvatel Pardubic měl mít pod patronátem jeden strom, protože lidé stromy jsou svázány vzájemným poutem. To by se lidé začali hned více zajímat o přírodu a své okolí. Spousta lidí spoléhá na politiky, kteří podle nich mají svět zlepšit a přinést blahobyt. Zapomínají však na to, že jejich osobní přínos může mít mnohem větší význam.

Také se Vám sbíhají sliny při vyslovení slova Boršč? A také máte osypky, když si „červenou náhražku“ dáte v české restauraci? Boršč je ruským, ukrajinským a v podstatě i polským národním pokrmem. Pokud navštívíte některou z těchto zemí, určitě neváhejte a ochutnávejte.

Jak dlouho se tohle dá dělat? Jak dlouho můžete jezdit po světě, pak dělat filmy a přednášky?

Nevím. Nikdy jsem to neplánoval. Baví mě to, ale nemůžeme donekonečna jezdit trabantama. Nemůžeme dělat Rychle a zběsile osm... Máme vymyšlenej ten další projekt s trabantama, ten by měl fungovat.

A bude to co?

Dojeli bychom rádi s trabantama z Bangkoku domů. Vlastně bychom to spojili a hlavně dojeli cestu kolem světa.

„Nejhorší zážitek? Devíti lidem půl roku kupovat jídlo,“ říká pro Bulvár šéf žlutého cirkusu Dan Přibáň

Představovat v téhle zemi žluté trabanty a jejich expedice po světě by bylo zbytečné. Výpravy žlutého cirkusu na cestách a hlavně necestách mají statisíce fanoušků, o obrovské oblibě dobrodružství bakelitových vozítek z NDR svědčí i to, že žádný z expedičních filmů neklesl na Česko-Slovenské filmové databázi pod sedmdesát procent. Po cestě Hedvábnou stezkou, Afrikou a Jižní Amerikou se loni dva žluté trabanty Egu a Babu, jeden polský Maluch, jedna jawa a jedna čézeta vydaly do Austrálie a Tichomoří. Do kinosálů teď přichází film „Trabantem do posledního dechu“, který trampoty česko-slovensko-polského týmu představuje divákům.