S Václavem Kulhánkem alias Krychličem, a také štábem televize V1, jsme se tentokrát potkali v parku Na Špici. Ten bude už od 12. srpna dějištěm Sportovního parku Pardubice, akce, která naváže na loňský veleúspěšný Olympijský park Pardubice. První otázka se tak nemohla týkat ničeho jiného než sportu.

Jaký máte vztah ke sportu?

Neřekl bych vyloženě negativní. Ale sport nemá rád mě a já nemám rád sport. Už od školních let jsem byl tím, který naposledy doběhnul, naposledy něco hodil a podobně. Měl jsem rád třeba gymnastiku, nebo když budeme počítat mezi sporty šachy nebo rybářství, to ano. Ale určitě ne sport na výkon a když se na mě podíváte, tak je to vidět.

Loni tady Na Špici byla velká akce Olympijský park Pardubice, letos je v plánu Sportovní park Pardubice. Sledujete to, půjdete se podívat? A co na tuto akci říkáte?

Je to úžasná propagace Pardubic. Lidi říkali, že tam, kde byla obdobná akce (olympijský park na Lipně - pozn. red.), tam bylo také velké množství televizního natáčení, kdežto Pardubice byly v tomto směru ušlápnuté. Takže tady by se toho mělo natáčet víc. Máme tady regionální televizi, která to může natáčet a opakovat a lidi, jako jsem já, kteří nechodí na každou tu akci, by to mohli vidět na té V1.

Sport k létu patří. Na co ale v létě většina dětí ráda zapomene, to je vzdělávání. Jaký vy máte vztah ke vzdělávání? Vzděláváte se pořád?

Vzděláváme se pořád. Dokonce bych vám o tom řekl i několik vtipů... Dneska spousta lidí tvrdí, že současná generace bude digitálně debilní. To znamená, že každý si všechno může najít, ale sečíst pět čísel dohromady je už problém.

Ke vzdělávání mám jako původním povoláním kantor pochopitelně kladný vztah, ale tím jak se mění rok od roku výukový program, mám stále víc pocit, že by se děti měly vzdělávat nejvíc v takovém tom základním triviu - číst, psát a počítat. Dnes každé dítě umí jezdit prstem po displeji, ale když má něco napsat, udělá v jedné větě dvacet hrubek a to písmo, to je zoufalý. Dneska jsou to čmáranice, že to děti samy po sobě nepřečtou a mohla by se možná vrátit ta doba, kdy jsme se před padesáti lety učili krasopis a občas dostali od učitele záhlavec.

Neříkám, že všichni jsou v globálu digitálně zblblí, ale vidíte to, že sedí pět kamarádů na lavičce a mezi sebou si dopisujou.

Říkám to jako vyloužilý kantor, ale ti současní zároveň tvrdí, že nemají na děti žádnou páku, aby je k něčemu donutili. Každé to dítě je mamánek a učitel je až na dalším místě a pokud řekne „Aničko, jseš hloupá“, tak je to pomalu na žalobu. Když dostane Pepíček záhlavec nebo ho naopak paní učitelka pohladí, je to na paragraf. To je takovej ten americkej pedocentrismus, při kterém dojde k tomu, že si děti do života ponesou pocit, že ať udělají cokoliv, stejně budou jedničky...