V aktuálním vydání Bulváru jsme do rubriky Trefa pozvali primátora Pardubic Martina Charváta, kterému se po záchraně extraligy vyloženě ulevilo. Jak prožíval boje o udržení elitní soutěže a jaká byla oslava, o tom se rozpovídal bulvární Trefě.

V lednu jste prosadil v zastupitelstvu nákup majoritního balíku akcií HC Dynamo Pardubice, které se nyní jen tak tak vyhnulo sestupu z extraligy. Uvědomoval jste si tenkrát do jak velkého politického rizika jdete?

Uvědomoval. Tyhle otázky jsem dostával v průběhu baráže a odpovídám na ně stále stejně. Šel bych do toho znovu, i kdyby baráž nedopadla. To, co tady právě v baráži předvedli fanoušci, o tom to celé je. Oni nám řekli, že město Pardubice je stále hockey town a pro ně jsme to dělali. Jsem rád, že i mužstvo se nakonec vzchopilo a udělalo malý zázrak. Po té tříleté „koncepční práci“, která je takhle dostala na dno. Jsem rád, že chlapi, kteří sem před nějakými dvěma měsíci přišli, dokázali dát hráčům znovu motivaci hrát hokej, fanoušci je hnali, vše se podařilo a zachránili jsme extraligu.

Nakonec šlo v baráži o jeden jediný zápas, kdyby ten nevyšel, Pardubice sestoupily. Jak jste ten zápas prožíval, jak moc jste byl nervózní?

Šlo tam o dvanáct zápasů, které se nám nedařilo neustále koncepčně dotahovat, uzavírat a skončilo to v tom posledním. Nakonec jsme měli i štěstí, že proti nám stál soupeř, pro kterého už bylo rozhodnuto, takže byla stoprocentní motivace pouze na naší straně.

Upřímně řečeno, poslední třetinu závěrečného zápasu jsem už nekoukal radši ani na led. Už jsem byl schovaný v zákulisí a snažil jsem se jenom myslet na to, co se děje na ledě, protože to bylo velmi vyčerpávající. Jsem rád, že to máme za sebou.

Jaké to bylo po zápase. Jak jste to oslavil, kolik jste toho vypil, kdy nad ránem jste se vrátil domů a jak moc „vyslavený“?

Slavil jsem chvíli nahoře s přáteli a potom jsem se přesunul do kabiny, protože jsem chtěl osobně poděkovat hráčům a obejít hlavně ty největší srdcaře, jako je Tomáš Rolinek, Petr Čáslava, poděkovat Martinu Růžičkovi, protože odchytat dvanáct takhle těžkých zápasů po tak dlouhé sezóně bylo neuvěřitelné… Nechci zapomenout ani na ostatní hráče. Taky jsem chtěl osobně poděkovat celému sportovnímu managementu, protože přijít sem z Třince, odejít z pozice, z jaké odcházel pan Marek, postavit se na střídačku, obětovat svoje jméno…

Ano, popíjeli jsme, ale bylo to spíš součástí povídání. Ono nebylo moc co slavit emočně, všichni jsme byli vyčerpaní, viděl jsem to i na hráčích, kteří seděli odevzdaně, Tomáš ještě tři hodiny po zápase chodil po zimáku ve výstroji, jak byl unavený.

Nebylo to příliš na oslavu, spíš jsme se potřebovali všichni vypovídat.

Řekl jste, že Pardubice jsou hockey town. Sice nemá moc smysl bavit se o kdyby, ale: kdyby to neklaplo, nebyla v sázce vaše pozice primátora? Vy jste prosadil nákup klubu, za vaší vlády by Pardubice ztratily extraligu…

Ano, byla tam zodpovědnost. Na druhou stranu si myslím, že fanoušci věděli, v jaké situaci jsme přebírali klub. My jsme ten klub loni nepřipravovali, byli tady před námi jiní manažeři, kteří klub připravovali a dostali ho tam, kde byl. My jsme šli do potápějícího se Titanicu, podařilo se nám zalepit ty největší díry a do poslední chvíle jsme museli pumpovat vodu. Jsem rád, že jsme to ustáli.

Člověk přemýšlí nad takovými situacemi, ale jak jsem řekl na začátku, ani po prohrané baráži bych nelitoval, že jsme do toho šli a klub koupili. Stát stranou jako nějaký alibista a říkat, že to udělali oni, ať si to vyžerou, to by bylo špatně. Nezasloužili by si to fanoušci, nezasloužilo by si to město. Nikdy jsem alibistou nebyl, vždycky jsem šel do výzev, které měly hlavu a patu a tohle byl přesně ten případ.

Co udělá město jako většinový vlastník klubu, aby se neopakovala situace ze závěru letošní sezóny? Napumpuje do klubu peníze, budou se nakupovat noví hráči, budou se nahánět bohatí sponzoři…?

Budeme pochopitelně pracovat na sponzorském zázemí, na druhou stranu si myslím, že prioritně to není o penězích. Paradoxně bylo v této sezóně vydáno mnohem víc na platy hráčů než v předchozích sezónách a nepomohlo to. Podle mě je to o tom, co se projevilo v baráži. Je to o srdíčku, o tvrdé práci, o kvalitním sportovním managementu, který dnes máme, doufám, že právě těmito dílčími kroky budeme klub posouvat dopředu.

Miloš Holaň jako hlavní trenér je v Pardubicích pod smlouvou na poměrně dlouhou dobu. Myslíte, že svou dosavadní misi splnil podle očekávání?

Je to do Bulváru, budu trochu otevřenější, jak to máte rád. Najmuli jsme člověka s obrovským srdcem, s těžkými životními zkušenostmi a jak jsem včera říkal – když jste na dně, musíte nahoru vyfárat. Tak jsme si najmuli toho správného horníka. On tu misi splnil, samozřejmě za podpory Pavla Marka, Oty Janeckého a Dušana Salfického. Klobouk dolů před ním. Jít jako Nepardubák do takhle potápějící se lodě, dát všanc svoje jméno… Velmi si ho vážím. Do poslední chvíle byl pozitivní, tvrdý, zkrátka mix manažerů, které mám rád a jsem rád, že u nás setrvává. Těším se na letní přípravu, protože on jim naloží…