Máme hned dva státní svátky v období kolem Velikonoc, státním svátkem slavíme příchod Cyrila a Metoděje i odkaz Mistra Jana Husa. Ovšem na jednu z nejdůležitějších událostí novodobých českých (československých) dějin nezbyl v kalendáři ani významný den.

Ačkoliv naše armáda jako celek do druhé světové války nezasáhla, připsali jsme si přesně před pětasedmdesáti lety jeden nepřekonaný triumf. Sejmuli jsme nejvýše postaveného nacistu, kterého kdy kdo aktivně sprovodil ze světa. No, jen si to vezměte - Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru stejně jako Goebbels, Himmler se otrávil v zajetí, Göring ve špandavské věznici, Rudolf Hess (pokud to byl skutečně on) zemřel jako stařec ve vězení, Martin Bormann zemřel v květnu v berlínských ulicích. Když Češi a Slováci poslali Reinharda Heydricha do pekla, kam patří, podařilo se jim trefit se nejblíž desítce na nacistickém terči. Tento neobyčejný skutek, který vyžadoval odvahu nejenom vojáků vyslaných z Anglie, ale také (možná daleko větší) odvahu lidí, kteří je v Protektorátu podporovali a poskytli jim zázemí. Na jednu stranu jsme zaplatili obrovským terorem, který nacisté rozpoutali, na stranu druhou ale Heydrichovo odeslání na věčnost a následné události znamenaly, že ostudné rozhodnutí z Mnichova bylo škrtnuto a naše země se po válce vrátila zpět na mapu Evropy v původní podobě. Vzhledem k tomu, že od těchto událostí uplynulo třičtvrtě století, uspořádal jsem dva cykloeventy - jeden připomínající cestu mladého pardubického úředníka Luďka Matury s varováním do Ležáků, druhý, který připomene putování radisty Jiřího Potůčka z Bohdašína do Pardubic, kde byl četníkem zastřelen. Přitom jsem se ale ptal sám sebe, proč naše děti jezdí v roce 75. výročí jedné z nejvýznamnějších událostí novodobých českých dějin na výlety do ZOO, chodí se školou do divadla a Ležáky nebo pardubický Zámeček zejí prázdnotou? Proč legionářská obec, jež vlastní Zámeček, dumá, kde sehnat peníze na jeho rekonstrukci? A proč v zemi, která je v Evropě druhou nejateističtější máme kolem Velikonoc hned dva státní svátky a činy našich lidí v době heydrichiády nejsou ani mezi významnými dny? Myslím, že by se nad tím měli politici, až zase půjdou sázet pod dozorem čestné stráže věnce k pomníkům, zamyslet. milos.spacil@ev.cz