Kdo jiný mohl být "cílem" Trefy v závěru loňského roku než populární lanškrounský kněz Zibi Czendlik. S ním jsme rozebrali, jak náročné je pro duchovního období konce roku. Svátky máme za sebou a tak článek z tištěného Bulváru v plné verzi uvolňujeme na web.

Co děláte teď před Vánocemi?

Jednoduše řečeno, připravuji se na Vánoce. Dnes (v úterý 19. 12. - pozn. red.) jsme nainstalovali v kostele betlém, protože zítra ráno nastupuje parta, která kostel oblékne do vánočního hávu. Myslím, že lanškrounský kostel je tím nejkrásněji na Vánoce ozdobeným kostelem. Tři dny se teď na něm bude pracovat od rána do pozdního večera.

Příprava pro nás začíná už v září, když jdeme do lesa vybírat a označit stromky, pak se jede nařezat větve na girlandy...  Je kolem toho spoustu práce. V tuto chvíli jsem zrovna na cestě do Mostu, protože už tradičně moderuji vánoční koncerty Lucie Bílé. Lucie se snaží lidi pohladit po duši zpěvem, já zase slovem. Pozdě v noci nebo nad ránem se vrátím, abych ráno mohl mít mši. Dnes byl navíc náročný den i z hlediska administrativy, protože je konec roku a potřebujeme dělat vyúčtování a žádosti o granty na příští rok.

Takže před Vánocemi pořádně makáte...

Bohužel. Advent by měl být doba klidu a míru, já to bohužel absolutně nedodržuji. Umím o to mluvit.

Víte, život se natolik změnil, že se už nikdy nevrátí do doby, kdy devadesát procent lidí žilo na vesnici, v zemědělství a když přišla zima, byla to pro ně doba klidu. Dneska mají lidé dobu klidu možná o prázdninách, když vyjedou na dovolenou. O Vánocích až toho čtyřiadvacátého.

Musím ale říct, že pozoruji v předvánoční době určité změny. Rozšířily se některé adventní tradice, především co se týče adventních trhů. Což nevnímám jen jako trhy, ale jako setkání lidí, kteří si tam dají svařák, víno, grog nebo punč, popovídají si. Dělají se adventní koncerty, benefiční a charitativní projekty. Mnoho lidí si tedy dokáže tu adventní dobu užívat. Ale je také mnoho lidí, kteří to těm ostatním musí připravit. A já jsem právě v roli, takového „topiče“, který zatápí pod kotlem, aby lidem bylo o Vánocích dobře.

Jsou pro vás Vánoce čistě duchovní svátky nebo také rozdáváte dárky?

Jsem naprosto stejný jako vy, nejsem z jiného masa. Pro mě Vánoce mají pochopitelně duchovní rozměr. Je to oslava narozenin Ježíše. Jsem pozván na jeho narozeniny, připravuji mu to tady pro ostatní. Uvědomte si, že i naše narozeniny mají určitý duchovní rozměr. Když budete slavit padesát, šedesát, sedmdesát, zastavíte se, podíváte se do minulosti, zamyslíte se nad budoucností... Je u toho pochopitelně i ten společenský rozměr, sejdeme se, nalijeme si dobré víno, dáme si dobré jídlo a oslavíme to. Stejné je to s Vánocemi, které jsou narozeninami Ježíše.

Dostáváte tedy vánoční dárky a rozdáváte dárky?

Dostávám hodně dárků. Ale mám kolem sebe tolik lidí, že nejsem schopen jim to nějakým způsobem vrátit. Dávám dárky farníkům, vždycky dostanou nějakou pozornost, snažím se pro ně něco vymyslet. Letos to bude takové tuctové, protože dostanou láhev vínečka, což je ale na druhou stranu pěkný dárek na vánoční stůl. My křesťané máme v logu vepsané - víno a chléb, což jsou naše symboly.

Co se týká nejbližších spolupracovníků, k těm se snažím být štědrý po celý rok, takže už někdy v létě jim říkám, berte to ode mě jako dárek na Vánoce. Dávám tedy vánoční dárky po celý rok.

Vánoce jsou pohádkovým obdobím. Zkusme si na pohádku zahrát. Kdybyste měl možnost splnit na Štědrý den jakékoliv přání, jaké by to bylo?

Je to možná tuctové, ale jednou z věcí, kterou si o Vánocích nejčastěji přejeme, je zdraví. Přál bych si, aby všichni byli zdraví. Víte, já v lednu dělám takovou benefici ve prospěch dvou onkologicky nemocných dětí. Takže bych chtěl, aby se stal zázrak a aby se všichni najednou na Štědrý den uzdravili. A duchovním přáním je, aby lidé byli šťastní. To jsou dvě moje přání.

Kdybych byl na místě Pánaboha, tak bych najednou všechny uzdravil a všechny učinil šťastnými. Ale nevím, jestli by pak byl život zajímavý. Protože dokonalé věci jsou nudné. Kdybychom v takovém dokonalém světě žili, tak by nás svět asi brzy omrzel a začal nudit.

Říkáte, že Vánoce vnímáte jako narozeniny Ježíše. Ten má ještě důležitou roli pro děti, kterým Ježíšek nosí dárky. Ovšem tlačí se sem importovaný Santa Claus. Je i pro vás jako duchovního důležité, aby dětem u nás dárky pod stromeček dál nosil Ježíšek?

Santa Claus na Ježíška prostě nemá. Ježíšek zůstane Ježíškem. Santa Claus není nic jiného než svatý Mikuláš, ten americký vypadá trošku bezpohlavně. My máme svého Mikuláše, máme svého Ježíška. Když si někdo chce Vánoce okořenit Santou, tak mu to pochopitelně neberu, ale tak jako do našeho základního jídelníčku patří brambory, které tady vyrostou, jablka, hrušky a švestky, které tu plodí stromy, tak do našeho „jídelníčku“ patří i Ježíšek. Ano, můžeme si to okořenit něčím exotickým, banánem, kiwi nebo pepřem. Ale tak jako je symbolem naší státnosti lípa, je Ježíšek symbolem naší tradice a naší kultury.

Jak prožije duchovní vánoční svátky je asi každému jasné, ale jaký budete mít Silvestr a vstup do nového roku?

Silvestra nemám rád. Přeji všem ostatním, aby si ho užili, aby ho oslavili. Vůbec mi to nevadí. Občas mi jen trošku vadí, že je alkoholový odér cítit na Nový rok v kostele...

Jako kněz bych mohl říct, že moje povolání je tak trochu volné, takže si můžu Silvestr udělat kdykoliv jindy. Nepotřebuji mít Silvestra, abych se bavil a oslavoval. Je to nějaký symbolický zlom, končí jeden rok, začíná další, budeme se učit psát datum nového letopočtu.

Většinou Silvestra trávím doma. Odpoledne máme obvykle bohoslužbu, letos nebude, protože poslední den roku vychází na neděli. Na mši řeknu, že děkuji Pánubohu a lidem, které kolem sebe mám, že je mám a poprosím o požehnání do nového roku. Pak jsem sám doma na faře, kde je mi dobře a po zábavách a večírcích se mi nestýská.