Přestože jsme tentokrát kvůli našim třem otázkám volali Václavu Kulhánkovi alias Krychličovi poněkud později, vůbec to nevadilo. Měl za sebou jedno z předvánočních setkání, které se protáhlo až do zavíracích hodin. Takže v době našeho telefonátu teprve opouštěl postel. A to je, prosím, abstinent.

Jaký podle vás bude rok 2019?

...přemýšlím, počkejte. Řekl bych, že to bude slabší než letos. Celá Evropa je taková rozjitřená a přenáší se to i k nám. Vidím mezi lidmi velkou nespokojenost. Zdá se mi, že by všichni chtěli peníze a  i když mají lidi dost, pořád jsou nespokojení. A ta nespokojenost se bude stupňovat. Hospodářství začne stagnovat a bude utrum. Takže to nevidím až tak optimisticky, lidi by chtěli víc a víc a ono nebude z čeho brát.

Rok 2018 byl rokem spousty výročí, únor 48, srpen 68, říjen 18, rok 2019 je vlastně jenom jedno velké. Třicet let od Listopadu 1989. Jak na něj vzpomenete?

Devadesát procent lidí, kteří v těch letech už brali rozum, si to představovali jinak. Neměli zkušenosti s tím, jak to vypadá na západě od nás i jak to vypadá na východě od nás. Tomu, aby se člověk všechno dozvěděl, bránila železná opona. Lidi si mysleli, že přijde ráj, všechno bude super a budou lítat pečený holubi... Ono to tak nebylo a nastalo zklamání. Mladých se to netýká, ale jinak málokdo je spokojenej.

Mladý maj otevřený hranice, můžou jet kamkoliv, můžou kdekoliv studovat a řekl bych, že jsme ve světě i dobře přijímaní. Nejsme migranti z Afriky nebo kdesi z východu, berou nás jako inteligentní stát.

Osobně zklamaný nejsem, jsem skromný a od začátku jsem nepočítal s ničím. Měl jsem spoustu známých na západě a věděl jsem zhruba, jak to tam vypadá. Na jedné straně bohatství, na druhé bída.

Když jsme u roku 2019, dáváte si, jak je obvyklým zvykem lidí, nějaké předsevzetí? Bude to pro vás nějaký zlom, kdy s něčím začnete nebo naopak skončíte?

Předsevzetí si nikdy nedávám. A snažím se žít tak, abych se nikdy nemusel omlouvat. Odmalička mi doma říkali - dělej všechno tak, aby ses nemusel nikomu omlouvat. Nelíbí se mi způsob, kdy lidi dělají chyby a pak si sypou popel na hlavu.

Přál bych si i bez toho předsevzetí, abych nikomu neublížil, abych se k lidem choval tak, že z toho nebudu mít špatné svědomí.

Těch věcí, které ve svém věku dělám, není tolik, abych s něčím musel skončit. A toho, co jsem celý život dělal, sbírání desek, filmů, přátel, toho mám tolik, že už další nepotřebuju. Nemám to kam umísťovat a pro přátele nemám tak velké srdce, aby se tam všichni vešli. A ani časově to nemůžu obsáhnout.

Všechno, co jsem chtěl, toho jsem dosáhnul. Někomu se to možná nelíbí, někdo mi hází klacky pod nohy, z toho žádné trauma nemám.