Širší diváckou veřejnost poprvé zaujal svými upoutávkami na televizní vysílání filmů o Indiana Jonesovi, Dne nezávislosti nebo Titaniku. Ovšem doopravdy ho proslavily až teenagerovské komedie Snowboarďáci a Rafťáci s Vojtou Kotkem a Jiřím Mádlem, kterého pro stříbrné plátno objevil. Vystudovaný fyzik, dnes úspěšný režiséf Karel Janák se doslova přes noc stal známým.

Od doby, kdy pištící puberťačky pronásledovaly na každém kroku protagonisty české verze „Prciček“ uplynulo už více než čtrnáct let. Dnes osmačtyřicetiletý režisér má za ten čas na kontě řadu úspěšných či méně zajímavých filmů. Zmínit můžeme uzavření Kotkovsko-Mádlovské trilogie s Ro(c)kem podvraťáků, dětskou Past na Ježíška, pohádky Ať žijí rytíři!, Princezna a písař nebo Korunní princ, případně komedii 10 pravidel jak sbalit holku. Loni šel do kin dokonce jeho thriller Důvěrný nepřítel. Zatím poslední film, který Karel Janák naservíroval divákům kin, je LOVEní.

Tenhle biják, který se kompletně natáčel v Pardubicích, se zatím v přízni diváků drží na průměrné úrovni. Na ČSFD má 50 %, na FDB o deset procent méně. Ovšem Snowboarďáci, které dodnes každoročně televize pravidelně reprízují, si nevedly o mnoho lépe.

A protože se LOVEní točilo v Pardubicích, mělo tady taky svoji předpremiéru. Na ní si Bulvár s Karlem Janákem poklábosil.

Otázka na to, proč jste si vybral pro natáčení Pardubice už padla, trochu ji tedy rozšířím. Zalíbily se vám pardubické exteriéry natolik, že byste se sem někdy v budoucnu vrátil?

Pardubice jsou výborný svým historickým centrem. Je to malebnej styl českýho historickýho centra. Pokud budete chtít na nějakých takových místech točit v Praze, na místech, kde jsou starý domy, krásná radnice nebo brána, tak se zblázníte. Jednak je tam spousta turistů a taky trvá hrozně dlouho, než vám to natáčení povolí. A je tam problém s dopravou. Zatímco tady je tenhle styl města daleko dostupnější, příjemnější. Takže pokud bych měl další takový scénář, kde by byly potřeba hezký malebný uličky, tak bych tady rád točil.

Mají na vás jako na filmaře vliv i  nejrůznější pobídky měst nebo krajů, které lákají filmaře právě k sobě?

To je spíš otázka pro producenty. Já jsem od nich dostal na výběr. Oni pochopitelně musí hledat město, které je přístupné. Takové, kde vám vyjdou vstříc. Navíc v tomhle případě nebylo moc času na přípravy, potřebovali jsme točit rychle. A pokud by nebyla spolupráce s městem nebo krajem, znamenalo by to různé obstrukce. Takže produkce mi dala na výběr města, kde ji vycházeli vstříc. Plus jsme od Pardubic dostali dům, kde teď nikdo nebydlí a kde jsme si mohli zařídit naše byty a natáčet tam jako v ateliéru. Což byla velká pomoc.

Za mě jako režiséra, já spíš vybírám podle toho, jak město vypadá, než podle ekonomických záležitostí. Tady se to sešlo, Pardubice se mi líbí, navíc produkce tu měla dobrý vztahy.

Na začátku jste zazářil teenagerovskými komediemi, teď jde do kin film, o němž jste sám řekl, že je o pětatřicítkách, kterým tikají biologické hodiny. Znamená to, že vy sám se nějak posouváte, že jste vyzrál? Už nejste puberťák?

(smích) No to nevím... Já jsem tenhle scénář dostal, už to bylo přednapsaný, dělal to Martin Horský, ten základ položil on. A mě nabídli, jestli to nechci točit. Mě se scénář líbil. Ještě nebyl dotaženej, musel jsem ho celej dotáhnout, ale skočil jsem po něm. Ten příběh mi přišel hezkej.

Druhá věc je, že mě strašně baví střídat žánry. Nebavilo by mě dokolečka točit stejný žánry, teenagerovské komedie. Teda, teď mám zase jednu v hlavě a asi už brzy napíšu scénář. Ale baví mě to střídat. Teď jsem dělal psychologickej thriller, z něj jsem skočil na romantickou komedii. Je to fajn, když se to dá měnit.

Tohle je nejvíc holčičí film, kterej jsem natočil. Bavit to snad bude i kluky, ale je to hodně pro holky. Vžít se do jejich duše a do toho, jaký je to pro ně těžký, když se jim seznamování nedaří, to je pak stejná legrace jako s těma teenagerama.

Jak tohle chlapovi jde? V každým z nás je kus puberťáka, takže Snowboarďáky chápeme, je v nás i kus dítěte, takže jsou nám blízké i vaše pohádky. Jak to šlo, převléknout se do ženský?

Já se vždycky snažím naladit... Představíte si, že jste na tý svatbě, že chcete mít to dítě, tikaj vám biologický hodiny, těšíte se na to, až si vás váš miláček vezme, najednou on se na vás vykašle a teď co? Panika, panika... Do toho ty seznamky... Myslím, že se do toho dá vžít. Jenom si musíte na chvíli představit, že jste ženská, no... (smích) Snad to pro mě nebude mít trvalý následky.

Do koho se budete vžívat příště, co bude další námět?

Chtěl bych natočit svůj vlastní scénář. Pořád jenom točím věci, který mi někdo dá, který doladím, dopíšu, ale nejsou to moje bytostný věci. Mám spoustu toho, co bych chtěl natočit. Teď zpracovávám další teenagerovskou komedii, pak mám takovou komedii o třicátnících, který řeší právě to, že jsou furt puberťáci a že už začínaj bejt dospělí a chtějí si ještě splnit svoje pubertální sny. A to je velká legrace. Ve výhledu mám i sci-fi a jeden vážnej film, uvidíme, co stihnu...