Prosincový sloupek jsem uvedl větou "Vánoce berou za kliku..."

Ten nynější můžu tedy začít slovy: Vánoce za sebou dveře definitivně zabouchly, a Nový rok už je stačil zase otevřít. A to dokořán. Co nám tento přelom roku stačil přinést? Je toho požehnaně!

Ostře sledovaný film režiséra Filipa Renče má svoji premiéru v Pardubicích. Luxusní kožichy, které k Lídě Baarové neodmyslitelně patřily, totiž do filmu ušil pardubický kožešník Luděk Bobb Slanař. „Vím o Lídě Baarové mnohé i o době, v níž žila. Proto jsem na nabídku produkční agentury NOGUP kývl a dále spolupracoval s předním kostýmním výtvarníkem Janem Růžičkou ,“ vysvětluje Luděk Slanař, který se dokonce zúčastnil i samotného natáčení.

Pardubice jsou s letectvím těsně spjaty již historicky. Asi většina lidí si myslí, že bychom měli mít letištní terminál, který umožní větší rozvoj letiště a naše město se tak více dostane do povědomí. Již před pár lety se přišlo s cenou za nový terminál okolo 400 mil. korun. Další roky probíhalo typické handrkování s nulovým výsledkem, během kterého došlo k 60 procentnímu poklesu cestujících. Když byla současná radniční parta zvolena a rozdělila si posty v akciovkách, nadneslo se, proč máme mít terminál za 400, když ho v Karlových Varech postavili za 120. A tak naši mocní jeli na výzvědy do Varů. Slavně se vrátili s tím, že terminál bude levnější. Pak pár měsíců pomlka a výsledkem byla cena 300 mil. ovšem s tím, že se nepostaví některé části projektu. Nebudu tím marnit čas, ale když by někdo spočítal kolik, bude stát dostavba do té původní podoby projektu, tak bych se nedivil, pokud bychom se přes původních 400 mil. dostali. Přesně podle hesla nechci tu slevu zadarmo.

Být či nebýt, ptal se Hamlet. Stavět či nestavět, ptali se regionální politici. Konšelé města a kraje si lámaly hlavy s tím, zda napumpovat stovky milionů do nového terminálu pardubického civilního letiště. Zvlášť v době, kdy Rusové kvůli Putinovi sedí doma na zadku a počty cestujících odbavených v Pardubicích prudce padly. V devatenáctém století se vedení města složitě rozhodovalo o tom, jestli do Pardubic pustit pekelný stroj s vagóny. Nakonec tak udělalo a my dnes víme (a Chrudimáci taky), jak prozíravé rozhodnutí to bylo. Snad bude prozíravá i shoda dvou Martinů a jejich rad, tedy hejtmana Martina Netolického a primátora Martina Charváta a Rady Pardubického kraje a Rady města Pardubic. Vedení obou samospráv se totiž domluvila na tom, že stavět se terminál bude. A ještě letos. Investice má svoje podmínky, jako třeba oponenturu projektu, ale terminál zkrátka bude. Kraj dokonce ze svých peněz ještě letos na stavbu uvolní třicet milionů korun.

Novinový prostor je velice omezený, a tak často redaktor zapláče, že se mu spousta zajímavých postřehů od respondenta do finálního rozvržení neprotlačí. V takovém případě ale naštěstí může papír suplovat osvícená obrazovka notebooku nebo tabletu.

Současný brankářský kouč Zbrojovky Brno Luboš Přibyl v druhé části rozhovoru rozebere nejen mentalitu brankářů, vysvětlí i proč nikdy neměl angažmá v zahraničním klubu i to, proč je Petr Čech tak výjimečný. K „Big Peteovi“ se totiž dostal blíže, než většina ostatních smrtelníků. Jako člen realizačního týmu tehdejšího reprezentačního trenéra Petra Rady ho měl možnost sledovat a pomáhat mu při tréninku.

„K repre jsem přišel tak, že Sparta tehdy nechtěla, aby se Honza Stejskal zároveň staral o klubové i reprezentační brankáře. Petr Rada se dobře zná s Karlem Jarolímem a ten doporučil mě. Bylo to ale krátké působení, byl jsem u mužstva na dva kvalifikační zápasy. Škoda, že to nevydrželo déle, ale takový je život,“ vzpomínal na reprezentační angažmá bývalý ligový gólman.