Známý cestovatel Leoš Šimánek, který pochází z Chocně, se nedávno svěřil, ke kterým sportům má blízko. Jak sám uvedl, vyzkoušel v životě leccos, ale nejblíž měl vždycky k přístojovému potápění.

„V mém dětství mne na základní škole nutili do fotbalu, tam jsem našel uplatnění v brance jako nejvyšší ze třídy. Na průmyslovce jsem pak byl při košíkové specialistou na "vyžírání" mičudy. Volejbal jsem měl docela rád, hlavně smečování,“ popsal Leoš Šimánek, který proslul díky diashow, kterými zprostředkovával divákům zážitky ze svých cest. „Protože v mé rodné Chocni nebyl stadion, hokej jsem hrát nemusel, ale bruslení mne velmi bavilo. Po zamrzlé Orlici jsem se vydával daleko po proudu s lukem a šípy a občas jsem přivezl domů v batůžku pěkně velkou rybu.“

Šimánek, který v sedmdesáti s diashow seknul a svoje putování po různých koutech světa zprostředkovává lidem svými knihami, v osmašedesátém emigroval do Německa, kde se naplno vrhnul do adrenalinových zábav. „Přihlásil jsem se do klubu parašutistů, rogalistů, potápěčů a horolezců. Padákem jsem si ale skočil jen jednou a byl jsem hned z klubu vyhozen - totiž hošan přede mnou váhal před skokem tak dlouho, že jsem to nevydržel a žďuchnul jsem do něj. Při pádu jsem se mu ve vzduchu hned omluvil, ale vedení klubu to "neskouslo",“ vysvětlil Šimánek svůj konec mezi paragány a dodal, že u potápěčů ho zase štvalo věčné trénování v jezeře. „Tak jsem si koupil vlastní přístroj, naučil teorii kamaráda a jezdili jsme se potápět na moře,“ dodal. Láska k moři ho neopustila ani v Kanadě, kde se po pěti letech v Německu usadil. Ostatně, vidět je to i v jeho knihách.